Zděná lavice místo zábradlí: co získáte a co vás bude stát
Nejdřív změřte volnou plochu, ne rozměr stolu. Židle potřebuje při jídle vysunout zhruba 60 cm dozadu a dalších 30 cm na to, aby se za ni člověk postavil a obešel ji. U obdélníkového stolu se počítejte s manipulačním pruhem po všech čtyřech stranách, u rohového sezení stačí tři strany. Pokud je na terase průchod mezi dveřmi a zábradlím, nesmí stůl tento pruh zúžit na méně než 90 cm, jinak se každý bude plazit bokem a židle budou pořád na hraně.
Po dokončení zkontrolujte, že se prkno u zdi dotýká jen klipy nebo vruty, ne zdí. Mezera musí zůstat průchozí po celé délce a musí být vidět. Až se dřevo po prvním dešti a následném vyschnutí pohne, bude mít kam. Terasa pak zůstane rovná a nebude vás budit skřípěním v noci.
Nepravidelná terasa není výjimka, spíš pravidlo. Starší domy, dojezdy k domu, terasy kopírující tvar pozemku – málokdy jde o čistý obdélník. Pergola ale potřebuje čtyři pevné body, ze kterých se dá vycházet. Klíčové je nepracovat s úhlem, který vidíte okem, ale s úhlopříčkami. Ty rozhodují o tom, jestli bude konstrukce sedět.
Úhlopříčky místo pravítka Nejjistější kontrola pravoúhlosti jsou úhlopříčky. Změřte vzdálenost mezi protilehlými rohy vyznačeného obdélníku. Musí být stejná. Když se liší, rohy nejsou v pravém úhlu a každý sloupek by seděl jinak. Rozdíl do jednoho centimetru se dá tolerovat, větší už ne. Šňůru veďte těsně nad zemí a měřte pořád ze stejného místa – od vnitřní hrany kolíku, ne od jeho středu. Chyba vzniká nejčastěji tím, že se měří pokaždé jinak.
Stín a voda se u obou variant chovají jinak Pergola přikotvená ke zdi domu využívá dům jako jednu stranu konstrukce. Odpadá řada sloupů, ale vzniká závislost na pevnosti fasády. Kotvit se musí do nosného zdiva nebo do věnce, nikdy jen do izolace či omítky. Vruty nebo chemické kotvy se umisťují do horní části zdi, kde je zdivo nejméně namáhané tahem. Pokud dům nemá dostatečně únosnou stěnu, je lepší zvolit volně stojící variantu a dům se vůbec nedotýkat.
Před stavbou si na místě vyznačte obrys kolíky a sledujte, kudy chodí stín během dne. Zjistíte, jestli vám stačí kratší přikotvená verze, nebo potřebujete samostatnou konstrukci. Zároveň zkontrolujte odvod vody z okapu domu – pergola nesmí bránit svodu dešťovky ze střechy. Ať zvolíte kteroukoli variantu, spoje a kotvení navrhněte s rezervou, protože pergola je konstrukce, která čelí větru, dešti i sněhu celý rok.
Pevná stěna vítr nezlomí, jen ho přesměru
U přikotvené pergoly vzniká zásadní problém s vodou. Střecha má obvykle spád od domu, ale pokud ho nastavíte opačně, voda teče po fasádě a může zatékat do zdiva. Vždy spádujte směrem od domu, alespoň tři procenta. Mezi střechou pergoly a zdí nechte dilatační mezeru a přechod řešte oplechováním, které vodu svede do žlabu. Žlab pak nesmí ústit přímo k základům domu – vyveďte ho dál do drenáže nebo vsakovacího bodu. U volně stojící pergoly je odvod jednodušší: žlab po obvodu a svod dolů k patkám, které mají drenážní vrstvu.
U terasy ve tvaru L nebo oblouku si pomozte dvěma obdélníky. Jeden hlavní a druhý jako doplněk. Každý mějte zvlášť vytyčený a zkontrolovaný úhlopříčkami. Teprve potom hledejte, kde se dají spojit. Vyhnete se tomu, že budete přetahovat konstrukci podle křivé hrany dlažby. Pergola nemá kopírovat terasu, má stát bezpečně a kolmo.
Rozdíl mezi volně stojící pergolou a pergolou přikotvenou ke zdi domu není jen estetický. Mění se statika, způsob odvodu vody, rozmístění stínu i to, jak budete moci konstrukci v budoucnu upravovat. Než koupíte první trám, projděte si, co všechno se s každou variantou pojí.
Odvodnění, spáry a materiál, který vydrží Nejčastější chyba je chybějící hydroizolace mezi zděnou lavicí a terasou. Voda, která steče po lavici, musí mít kam odtéct, jinak ji nasákne zdivo i podlaha. Před zděním položte na základ pás asfaltové hydroizolace s přesahem a vytáhněte ji i na stranu k terase. Sedák vysaďte s mírným spádem asi dvě procenta směrem od terasy. Povrch sedáku nikdy nedělejte kluzký. Hladká dlažba nebo leštěný kámen vypadají dobře, ale po dešti nebo mrazu jsou nebezpečné. Vhodnější je tryskaný nebo štípaný povrch, případně dřevěné lamely na distančních podložkách, které umožní průchod vzduchu.
Volně stojící pergola stojí na vlastních čtyřech nebo šesti sloupech. Každý sloup potřebuje pevný základ – nejčastěji betonovou patku vytaženou nad terén, aby dřevo nestálo přímo ve vlhku. Sloupy musí být ztužené proti bočnímu posunu. Pomůže zavětrování v rozích nebo horní rám, který ztuží celou konstrukci. Typická chyba je podcenit hloubku základu u těžké konstrukce se skloněnou střechou – při silném větru se pergola bez zavětrování rozkýve a spoje se časem povolí. U volně stojící pergoly si také sami určujete orientaci: stín můžete nasměrovat tam, kde ho potřebujete, ne tam, kam ho přikáže zeď.