Vybledlý lesk, nebo tukové skvrny: co dělá rozdíl na klavíru

Na běžné otisky prstů stačí mikrovláknová utěrka lehce navlhčená vlažnou vodou. Voda musí být měkká; tvrdá voda nechává na laku minerální mapy, které se pak už nedají rozleštit. Hadřík vždycky přeložte na čistou stranu a po každém přejezdu ho propláchněte. Šmouhy nevznikají proto, že byste málo tlačili, ale proto, že hadřík byl mastný. Tlak naopak škodí — na vysoce lesklém laku se pod ním snadno udělá matná stopa, která se táhne proti světlu.

Postup je jednoduchý, ale chce trpělivost. Struny sundejte, hmatník vyčistěte a nechte proschnout. Pak naneste několik kapek oleje na hadřík, ne přímo na dřevo, a rozetřete tenkou vrstvu mezi pražci. Nechte působit asi deset až patnáct minut, aby dřevo vsáklo, co potřebuje. Přebytek vždy setřete suchým hadrem. Pokud olej zůstane na povrchu, bude se lepit a chytat prach. Další vrstvu přidávejte jen výjimečně, když je dřevo opravdu vyprahlé.

Důležité je také pravidelné větrání měchu. Jednou za dva týdny akordeon rozevřete, ale nehrajte na něj. Stačí pomalu vytáhnout měch do půlky a zase ho zavřít, aby se vnitřní prostor provětrál. Při tom zkontrolujte, jestli na kartonu nejsou tmavé skvrny nebo bílý povlak. Když něco takového uvidíte, okamžitě nástroj přemístěte do sušší místnosti a nechte ho den dva otevřený. Pleseň se nikdy nesnažte setřít mokrým hadrem, tím ji jen zatlačíte hlouběji do materiálu.

Děděný akordeon v panelákovém bytě je problém hlavně kvůli vlhkosti. Nástroj, který léta visel v suché komoře nebo ve skříni ve starém domě, se v novém bytě s plastovými okny a koupelnou bez větrání chová úplně jinak. Měch je z kartonu a kůže, klávesy mají dřevěné páky a kovové pružiny. Všechno to reaguje na vlhkost vzduchu v místnosti. Pokud akordeon uložíte špatně, do několika měsíců začne měch plesnivět a klávesy se lepí.

Uložení řešte tak, aby nástroj stál na výšku, ne naplocho. Naplocho položený akordeon se prohne a měch se zdeformuje. Potřebujete pevnou podložku, třeba dřevěnou desku, a na ni postavit akordeon tak, aby spočíval na spodní hraně. Klávesy musí být volné, nic je nesmí tlačit. Pokud má nástroj kožený popruh, sundejte ho a uložte zvlášť. Popruh přitlačuje víko a brání proudění vzduchu.

Začněte tím, že si změníte rozměry těla, ne místnosti. Místo rozpažených paží a širokých dřepů použijte varianty, které zůstávají v jedné linii. Dřep s nohama na šířku pánve, výpad vzad místo vpřed, klik s rukama u těla, most na zádech, mrtvý tah s jednou nohou. Tyto cviky zabírají půdorys zhruba jako lidské chodidlo a přesto zatíží celé tělo. Klíčové je držet svislou osu: hlava nad hrudníkem, hrudník nad pánví, žádné vybočování do stran.

Stačí dvacet až třicet minut třikrát týdně a prostor o velikosti dvou kroků na délku. Podmínkou není velký byt, ale ochota přizpůsobit cviky a udržet pravidelnost. Když se do malého prostoru vejde postel, vejde se tam i dřep, klik a most – jen v jiné podobě, než na jakou jste zvyklí.

Poslední pravidlo se týká prostředí. Pianino nestavte ke zdroji tepla, na přímé slunce ani do místnosti, kde se rychle mění vlhkost. Praskliny a matné skvrny na lesku často nevznikají špatným čištěním, ale tím, že lak pracuje. Když udržíte prach mimo nástroj, hadřík čistý a ruce umyté a suché, vydrží vysoký lesk roky bez jediné šmouhy.

Začněte tím, že si ujasníte, co má podest dělat. Pokud jde o izolaci hluku do okolních místností, potřebujete hmotu a pružné oddělení. Pokud jde o zvukový charakter bicích v místnosti, potřebujete tuhý a stabilní povrch, na kterém se energie nepropadá. Tyhle dva požadavky jdou proti sobě a každý kompromis se projeví. Rozhodněte se dopředu, co je rady pro rekonstrukci vás důležitější, a teprve pak vybírejte a typ pružné vrstvy.

První věc, kterou je potřeba udělat, je změřit vlhkost v místnosti, kde akordeon chcete mít. Běžný vlhkoměr stojí pár korun a ukáže vám, jestli jste pod 40 procenty, nebo nad 60 procenty. Pro akordeon je ideální rozmezí 45 až 55 procent relativní vlhkosti. Když je vzduch v bytě sušší, měch vysychá a praská. Když je vlhčí, karton nasákne a začne plesnivět. V paneláku se vlhkost často drží u podlahy a u stěn, takže nástroj nikdy nestavte přímo na zem ani ke zdi.

Klávesy řešte zvlášť. Bílé klávesy otírejte jen lehce navlhčeným hadříkem a ihned dosucha. Slané pot z prstů je agresivnější než prach na víku. Mezi klávesami použijte měkký štětec nebo vatovou tyčinku, nikdy špičatý nůž nebo párátko. Černé klávesy nebrousit, jen přeleštit suchou utěrkou. Po každém hraní nechte víko otevřené několik minut, aby vlhkost z rukou vyprchala, a teprve pak zavřete.