Praskliny na čele polena: suché dřevo, nebo past?
Pro rovnoměrné teplo je zásadní také kvalita dřeva. Tvrdé dřevo jako buk nebo dub hoří déle a stálěji než měkké smrkové. Ideální je dřevo vysušené minimálně dva roky. Čerstvě nařezané dřevo má vysokou vlhkost a jeho spalování produkuje méně tepla, více kouře a zanáší sklo. Před přikládáním vždy zkontrolujte, zda je palivo suché – poznáte to podle prasklin na čele polena a podle dutého zvuku při poklepání.
Na závěr si všimněte, že roli hraje i samotný design kamen. Starší typy s jednoduchým spalováním ztrácejí až 30 % tepla do komína. Pokud se nechcete pouštět do rekonstrukce, alespoň zkontrolujte těsnění dvířek – opotřebovaná šňůra propouští vzduch, který ochlazuje spalovací prostor. Stejně důležité je i těsnění mezi kamny a komínem. Tím, že vyloučíte tyto drobné úniky, vrátíte topení dřevem jeho původní sílu a ušetříte nejen palivo, ale i čas, který byste jinak trávili přikládáním.
Největší chybou, kterou lidé dělají, je příliš brzké použití dřeva z vlastní těžby. Čerstvé tvrdé dřevo potřebuje minimálně dva roky vyschnout, a to jen tehdy, pokud ho na jaře naštípáte na menší kusy a necháte přes léto na slunci. Špalek o průměru 30 cm vysychá skoro dvakrát déle než půlený. Proto je lepší koupit dřevo na jaře dopředu a nechat si ho přes léto – na podzim pak bude připravené. U kupovaného dřeva si vždy ověřte, kdy bylo naštípáno a jak bylo skladováno. Suché dřevo poznáte i podle toho, že na řezu nejsou vidět praskliny ve tvaru hvězdy – ty se objevují až při rychlém vysychání.
Jak poznat suché dřevo a proč na tom záleží Klíčem k efektivnímu topení je vlhkost. Čerstvě pokácené dřevo mívá přes 50 % vody a takové prostě nehoří – jen doutná, kouří a zanáší komín. Správně vyschlé tvrdé dřevo by mělo mít vlhkost pod 20 %. Poznáte to podle hmotnosti (suché je výrazně lehčí), podle zvuku (při ťuknutí o sebe vydává jasný, čistý tón) a podle kůry, která se začne sama odlupovat. Pokud si nejste jistí, kupte vlhkoměr – je to levná pomůcka, která vám ušetří spoustu trápení.
Skladování je polovina úspěchu. Dřevo musí mít přístup vzduchu ze všech stran, proto ho nikdy neskládejte na zem přímo, ale na dřevěné hranoly nebo latě. Ideální je místo s jižní nebo západní expozicí, kde na něj celý den svítí slunce a kde fouká vítr. Střecha nad dřevníkem by měla být jen mírně přesahující – dřevo potřebuje vlhkost ze vzduchu, aby mohlo rovnoměrně vysychat. Typická chyba je zakrytí dřeva nepromokavou plachtou až k zemi. Tím se pod plachtou vytvoří pára, která dřevo spíš dusí, než chrání. Plachtu používejte jen jako ochranu ze strany, odkud prší, a nechte dno volně větrané.
Dalším omylem je spoléhat na to, že v kamnech „se to spálí". Když dáte do kamen vlhké dřevo, nejen že máte málo tepla, ale hlavně vzniká velké množství spalin, které se usazují v komíně. Tím se zvyšuje riziko požáru komína a znečišťuje se okolí. Navíc se zvyšuje spotřeba – na stejné teplo musíte spálit skoro dvojnásobek dřeva. To se projeví nejen na peněžence, ale i na čase, který strávíte přikládáním.
Nejčastější příčinou bývá zaseknutý papír, který není na první pohled vidět. Otevřete zadní kryt a zkontrolujte celou dráhu papíru, včetně válečků a přítlačných klapek. Dbejte na to, abyste papír nevytahovali silou – mohl by zůstat natržený uvnitř. Když najdete úlomek, použijte pinzetu a postupujte opatrně. Po vyjmutí papíru projeďte ručně válečky, jestli se volně otáčejí. Často se stává, že malý kousek papíru uvízne v mechanismu a způsobí právě kód A9.
Typickou chybou je spoléhat se jen na barvu nebo vůni. Světlá barva na řezu může znamenat čerstvé dřevo, zatímco tmavší odstín často doprovází dřevo, které už dlouho leží. Vůně pryskyřice sice prozradí jehličnany, ale u listnáčů není spolehlivá. Pokud tedy stojíte před hromadou polen a váháte, zaklepejte na ně. Suché dřevo vydává jasný, rezonující zvuk, zatímco vlhké zní tlumeně a dutě. Tuto zkoušku můžete kombinovat právě s kontrolou prasklin na čele.
Jak často tedy přikládat? Obecně platí, že při běžném provozu se přikládá každých 45 až 90 minut, ale záleží na venkovní teplotě, izolaci domu a typu kamen. V mrazivých dnech možná budete přikládat častěji, v říjnu naopak stačí dvě až tři dávky za celý den. Nejlepší je řídit se ne časem, ale stavem ohniště. Pokud máte pocit, že teplo začíná klesat a uhlíky ztrácejí žár, je čas na další dávku. Nečekejte, až kamna úplně vychladnou, ale ani nepřikládejte do sálajícího ohně.
Další chybou je přikládání příliš malých kusů dřeva. Malé třísky rychle shoří a způsobí časté poklesy teploty. Místo toho používejte polena o průměru alespoň deset až patnáct centimetrů, která hoří pomaleji a rovnoměrněji. Pokud potřebujete zvýšit teplo, přidejte větší kus, ne více malých. Také se vyhněte otevírání dvířek během hoření – každé otevření naruší tah a ochladí spalovací prostor.