Když vodítko do města zvolíte špatně, pes tahá pořád

Počet denních dávek se odvíjí od věku. Do osmi týdnů se krmí čtyřikrát až pětkrát denně, ve dvou až třech měsících čtyřikrát, ve čtyřech až šesti měsících třikrát a od půl roku stačí dvě dávky. Poslední jídlo podávejte nejpozději dvě hodiny před spaním, jinak se štěně v noci budí a nutí ven. Mezi jídly nechte misku prázdnou. Volně dostupné krmivo celý den vede k přejídání a ztrátě zájmu o pravidelný režim.

Na co se zapomíná při prvním náku

Co si vzít do kabiny a co hlídat na letiš

Před odchodem psa unavte. Dlouhá procházka, běhání nebo čichací hry snižují napětí. Nechte mu něco k jídlu, co zaměstná – například mraženou pamlskovou hračku. Ale pozor: pokud pes odmítá jíst, když je sám, může to být známka silné úzkosti a jídlo mu nepomůže. V takovém případě se soustřeďte na postupné osamostatňování bez jídla. Také nenechávejte psa v uzavřené kleci, pokud v ní není zvyklý a v klidu. Mnozí psi v kleci panikaří víc.

Typická chyba je domněnka, že když kvásek pomáhá lidem, bude pomáhat i zvířatům ve větším množství. Opak je pravdou. Nadbytek kvasinek může u psa vyvolat plynatost a u kočky dokonce odmítání potravy. Další častou chybou je podávat kvásek současně s antibiotiky nebo léky na trávení, protože fermentační kultura může ovlivnit jejich vstřebávání. Mezi podáním kvásku a lékem dodržte alespoň dvě hodiny.

Typická chyba je koupit jedno dlouhé vodítko na všechno. Ve městě pak pes tahá, protože má prostor rozjet se, a vy ho trestáte za něco, co jste mu sami dovolili. Další chyba je nechat vodítko vláčet po zemi, kde se zachytí o nohy lidí nebo o kola. Pokud používáte nastavitelnou délku, držte ji pořád na stejné hodnotě. Pes se učí z opakování, ne z toho, že jednou může a podruhé ne.

Vyberte délku podle trasy, kterou chodíte nejčastěji. Na rušné ulice vezměte kratší, na klidné parky delší. Naučte psa na dvě jasné pozice: u nohy a volno. Vodítko pak bude nástroj, ne překážka. Když pes pochopí, co které nastavení znamená, přestane tahat i v prostředí, kde je hodně podnětů.

Kdy je kratší lepší než delší Zkuste si změřit, jak daleko od vás pes potřebuje být, aby šel uvolněně. Většina psů zvládne klidnou chůzi, když je vodítko napnuté jen minimálně a visí v oblouku. Když je příliš dlouhé, pes získá rychlost a vy ho zastavujete silou. Když je příliš krátké, cítí tlak a táhne ještě víc. Najděte délku, při které máte ruku u těla a pes může jít vedle vás bez toho, abyste ho tahali zpátky. Pomůže i pevný obojek nebo postroj, který netlačí na krk.

Vodítko proti tahání ve městě nefunguje jako univerzální pomůcka. Jeho délka rozhoduje o tom, jestli pes pochopí, kde má jít, nebo jestli budete celou cestu zápasit o každý metr. Na rovném chodníku mezi lidmi je ideální krátké vedení, ale na rušné křižovatce nebo v MHD potřebujete jiný režim než na parkové cestě. Než začnete vybírat, ujasněte si, kde vodítko skutečně používáte. Většina majitelů totiž koupí jednu univerzální délku a diví se, že pes tahá pořád.

Pro pohyb v ulicích se osvědčuje délka mezi 1 a 1,5 metru. Kratší vedení drží psa u nohy, kde ho máte pod kontrolou, když jde kolem kočárku, koloběžky nebo cizího psa. Delší vodítko, třeba dvoumetrové, má smysl jen tam, kde není provoz a můžete psa nechat čmuchat. Pokud ho vezmete do centra, budete ho neustále namotávat na ruku nebo přešlapovat. To psa mate a tahání spíš posiluje, protože nikdy neví, kolik volnosti dostane.