Když dítě miluje pohádku, vymyslete s ním hru na míru

Celá příprava zabere jedno odpoledne a hru pak stihnete za dvě hodiny včetně vysvětlování. Nezapomeňte na pití, vhodnou obuv a domluvu, kde se sejdete, kdyby se někdo ztratil. Orientační hra s buzolou není o rychlosti, ale o tom, že se děti naučí číst krajinu a důvěřovat vlastnímu úsudku.

Typická chyba je přílišná přísnost na dodržování všech detailů v prvních kolech. Děti se pak soustředí na to, aby neudělaly chybu, místo aby je hra bavila. Tolerance k malým odchylkám a postupné zpřesňování funguje lépe. Stejně tak nepomáhá vysvětlovat pravidla, když jsou děti unavené nebo hladové. Načasování je stejně důležité jako obsah.

Před hrou je potřeba děti naučit tři základní věci: jak držet buzolu vodorovně, jak nastavit azimut a jak ho udržet při chůzi. Na to stačí suchý trénink na louce. Postavte je na start, určete jim jeden směr a nechte je dojít k viditelnému stromu. Teprve když to zvládnou bez otáčení buzoly v ruce, můžete přidat druhý bod. Typická chyba je, jak zařídit malou kuchyni že děti nastaví azimut, ale pak jdou podle svého pocitu. Vyhraďte na tolik opakování, kolik je potřeba, klidně i deset minut.

Nejdřív si zahrajte pohádku jako scénu. Vezměte jednu klíčovou situaci, třeba cestu za pokladem nebo setkání s vlkem, a nechte dítě rozhodovat, co postava udělá. Vy jen říkáte následky. Když se dítě samo ptá „a co kdyby…", máte vyhráno: to je moment, kdy se z příběhu stáosvětlení v obývákuá hra. Zapište si jeho nápady, i ty zdánlivě nesmyslné. Právě z nich vznikají originální pravidla, která děti baví víc než hotové deskovky.

Nejjednodušší je začít u vlastního těla. Ukažte dítěti, jak se dělá „paci, paci" a nechte ho, ať vás plácne do dlaní. Když se chytne, přidejte „kolo, kolo mlýnský" – dítě sedí na zemi a vy ho držíte za ruce. U dvouletých funguje i hra na schovávanou s vlastníma rukama: zakryjete si obličej, řeknete „kde je?" a odkryjete se. Dítě se směje, ale hlavně se učí, že věc, kterou nevidí, pořád existuje.

Na konci hry si sedněte a projděte s dětmi celou trasu znovu na mapě. Ukažte jim, kde udělaly chybu a proč. Pochvalte přesnost, ne rychlost. Právě v tom je hlavní přínos orientační hry: dítě se učí číst krajinu a důvěřovat přístroji. Když to zvládne, můžete příště prodloužit trasu nebo přidat azimuty, které nevedou po cestě.

Když dítě leží s horečkou nebo rýmou, klasické hry často selžou. Ne kvůli nudě, ale kvůli poloze. U stolu se nedá sedět, na koberci se nedá válet, a hlavně – dítě se rychle unaví. Tiché hry v posteli proto musí splnit tři podmínky: minimální pohyb, žádný hluk a možnost kdykoli přestat. Než něco přinesete, zkontrolujte teplotu v místnosti. Přetopený pokoj dělá děti mrzuté a hra je pak stejně nebaví.

Během hry mějte přehled o tom, kde se jednotlivé dvojice pohybují. Domluvte si předem signál, například dvě krátká zapískání, kterým děti potvrdí, že jsou v pořádku. Pokud některá dvojice bloudí příliš dlouho, jděte jí naproti. Nezahlcujte je ale pokyny vysílačkou, to je akorát vystresuje. Klidný doprovod a možnost vrátit se na start je lepší než hledat viníka.

Dvouleté dítě nepotřebuje ke hře nic, co by se dalo koupit. Potřebuje dospělého, který se mu věnuje a reaguje na to, co samo začne. Právě v tomto věku se rozjíždí fantazie, řeč a schopnost napodobovat. Hra bez rekvizit proto není náhradou za hračky, ale tréninkem toho, co dítě využije celý život: pozornosti, střídání ve hře a zvládání vlastních emocí.

Další variantou jsou hry s předměty, které máte po ruce, ale nejde o hračky. Vezměte plastový kelímek a míček nebo kousek papíru. Dítě ho zkouší vložit dovnitř a vyndat. To je pro něj přesná práce prstů a soustředění. Stejně tak poslouží dvě misky a lžíce – dítě přenáší kuličky z jedné do druhé. Než se do toho pustíte, zkontrolujte, že předměty nejsou ostré a že se dítěti nedají vložit do pusy. Právě dvouleté děti zkouší všechno ochutnat, takže malé části pryč.

Orientační hra s buzolou vypadá na první pohled jednoduše: rozdáte dětem azimuty a ony běží. Jenže ve chvíli, kdy se do toho zapojí osmileté děti, začne se lámat chleba. Aby hra neskončila pláčem a ztraceným dítětem, chce to přípravu. Začněte tím, že si sami projdete trasu a ověříte, že všechny body jsou bezpečné, Http://Kriminal-Ohlyad.Com.Ua dostupné a viditelné z hlavního stanoviště. Dítě v osmi letech totiž ještě neumí odhadnout vzdálenost a snadno se stočí mimo cestu.

Rozdělte děti do dvojic. Jeden drží buzolu, druhý zapisuje azimuty a počítá kroky. Po každém nalezeném bodě si role vymění. Tím se naučí obě činnosti a zároveň se neztratí tolik energie. Na startu jim dejte papír s jasně napsanými azimuty a stručným popisem místa, kde mají bod hledat. Nepište básničky ani hádanky, ty jen zpomalí hru a způsobí zmatek.

If you beloved this short article and you would like to acquire much more facts relating to Domishche.Ru kindly stop by our internet site.