Když chcete knihy po ruce, aniž byste utráceli za regály

Co se v praxi rozbije nejčastě

Otevřený regál funguje nejlépe tam, kde je obsah rozmanitý, ale vizuálně klidný. Knihy srovnejte do svislých řad, ale nechte mezi nimi dvě až tři vodorovné hromádky – police tím dostane rytmus a nepůsobí jako sklad. Na horní desku patří předměty, které používáte často: sluchátka, nabíječka, notes. Naopak věci, které vytahujete jednou za rok, patří dolů nebo do krabice. Klíčové je nechat alespoň třetinu každé police prázdnou. Prázdné místo není plýtvání, je to vizuální pauza, bez které regál vypadá přeplácaně.

Než začnete cokoli přemisťovat, otestujte světlo. Posaďte se na vytipované místo v různou denní dobu. Ráno, odpoledne, večer. Zjistíte, kdy je tam příliš šero nebo naopak ostré světlo, které odráží od stránky. Pokud je to nutné, přidejte stojací lampu s ohebným ramenem. Nekupujte ji, dokud si nejste jistí, že místo opravdu budete používat. Stejně tak zvuk. Místo u radiátoru nebo u lednice hučí. Místo u dveří na chodbu je hlučné. Někdy stačí posunout židli o metr do strany a hluk zmizí. To je levnější než jakákoli přestavba.

Výška stojanu se odvíjí od toho, zda chcete světlo směřovat dolů na knihu, nebo rozptýleně do prostoru. Pro čtení v sedě platí, že spodní hrana stínítka má být zhruba v úrovni vašich očí, když sedíte, nebo mírně níž. Pokud je lampa vyšší, světlo vás oslní při každém pohledu vzhůru. Pokud je nižší, budete se nad knihu předklánět a brzy vás rozbolí záda. Orientačně se pohybujte v rozmezí, kdy je střed stínítka několik centimetrů nad úrovní očí vsedě — ne o desítky centimetrů výš.

Při nákupu se vyplatí sledovat tři čísla: výšku sedáku, hloubku sedáku a úhel mezi sedákem a opěradlem. U klasického křesla se výška sedáku obvykle pohybuje kolem úrovně kolen, u lenošky bývá o několik centimetrů nižší. Hloubka sedáku má odpovídat délce stehen – pokud je příliš velká, tlačí vás hrana do podkolenní jamky. A úhel opěradla: čím větší zaklonění, tím více se váha přesouvá na opěradlo a tím méně musí pracovat svaly trupu. Vyberte podle toho, zda chcete odpočívat, nebo se hýbat.

Druhou možností jsou veřejné knihovny. Registrace bývá otázkou chvilky a půjčování vás nic nestojí. Zjistěte si, jak často se fond obměňuje a jestli má pobočka oddělení s novinkami. Výhodou je, že knihy nemusíte skladovat – vrátíte je a místo zůstane volné. Pozor na dvě věci: na výpůjční lhůtu a na to, že oblíbený titul bývá půjčený. Naučte se rezervovat předem, ušetříte cestu.

Mít knihy v dosahu, aniž byste je museli kupovat, znamená vyřešit dvě věci: odkud je brát a kam s nimi. Většina lidí to zbytečně komplikuje tím, že hledá dokonalé řešení, místo aby začala tím nejjednodušším. Přitom stačí vyjít z toho, co už doma máte, a přidat jeden pravidelný návyk.

Nakonec si nastavte jednoduchý režim. Jedno místo na vracení, jedno na půjčování, jeden termín v měsíci, kdy se tomu věnujete. Když to budete dodržovat, budete mít knihy po ruce, aniž byste za ně utráceli nebo se v nich topili.

Pro prostor v bytě platí jednoduché pravidlo: knihy v dosahu mají být jen ty, které právě čtete nebo k nim často saháte. Zbytek dejte výš, do skříně nebo do krabic. Když se police zaplní, není to signál koupit další regál, ale k protřídění. Projděte ji jednou za sezónu a vytipujte knihy, které můžete poslat dál. Tím se vyhnete tomu, že se z bytu stane sklad a vy přestanete mít chuť si vůbec něco půjčit.

Začněte tím, že proberete, co skutečně chcete mít po ruce. Ne všechny knihy patří do obýváku. Rozdělte je na ty, ke kterým saháte několikrát týdně, a na ty, které si chcete jednou přečíst a pak poslat dál. První skupina si zaslouží místo v dosahu ruky, druhá může klidně putovat do krabice u dveří. Typická chyba je nechat všechno na hromadě a pak se v ní přestat orientovat.

Výměna místo hromadění Nejspolehlivější způsob, jak mít stále co číst a přitom neutrácet, je výměna. Najděte si lidí ve svém okolí, kteří čtou podobně – sousedy, kolegy, rodiče od dětí ze školy. Domluvte se na jednoduchém pravidle: kdo přinese knihu, odnáší si jinou. Nemusíte nic evidovat ani sepisovat smlouvy. Stačí určit jedno místo, třeba polici u vchodu, a jednou za čas ji projít. Když se výměna zvrhne v trvalé půjčování bez návratu, přestane fungovat. Proto je lepší držet počet knih v oběhu pevně daný.