Když štěně poznává svět, rozhoduje každá hodina
Věšte, nepokládej
Když štěně poznává svět, rozhoduje každá hodina. Nezáleží na tom, kolik toho stihnete, ale jestli jsou zážitky bezpečné a opakované. Pes, který v raném věku zažil různé lidi, zvuky a situace, bude v dospělosti klidnější a lépe zvládne běžný život.
Upevnění kamínku v prstenu bývá to poslední, čeho si lidé všimnou, dokud se kámen nezačne kývat nebo nevypadne. Přitom právě způsob usazení rozhoduje o tom, zda šperk vydrží každodenní nošení, nebo zda o kámen přijdete třeba při mytí rukou. Padlé lícování, tedy situace, kdy je kámen usazen příliš nízko nebo špatně dosedá na lůžko, se projeví nenápadně. Všímejte si proto detailů, které na první pohled nevypadají jako závada.
Smaltovaný nebo emailovaný šperk vypadá jako kus skla natavený na kov. Právě proto většina lidí sáhne po tom, co má doma po ruce – a povrch během chvíle ztratí hloubku i barvu. Smalt není jen barva. Je to tenká vrstva skloviny, která drží na kovu díky tomu, že se s ním při výpalu spojila. Když ji narušíte mechanicky nebo chemicky, už ji doma neopravíte.
Materiál rozhoduje o tom, jak často budete opravovat Dřevo je nejčastější volba a při správném provedení vydrží desítky let. Používejte tvrdé dřevo nebo modřín, ne smrkové fošny z tenkého řeziva. Trámy, které se dotýkají země, musí být impregnované nebo uložené na betonovém věnci. Mezi spodní trám a beton dejte izolační pás, jinak dřevo nasákne vlhkost a začne hnít odspodu. Stěny obložte zvenku i zevnitř, mezi vrstvy vložte minerální vlnu nebo foukanou izolaci. Holé dřevo bez izolace znamená v zimě kondenzaci na vnitřní straně a mokrou podestýlku.
Setkání s lidmi a zvířaty musí být řízená Pouštějte štěně k lidem, kteří se chovají normálně. Nemělo by skákat do náručí cizích lidí a ti by ho neměli zvedat. Každý návštěvník ať ho nechá přivonět, ale sám ho nehladí. Tím se štěně učí, že si kontakt řídí ono. U psů vybírejte jen klidné, dospělé a očkované jedince. Štěně by mělo zažít hru s jiným psem, ale vždy pod dohledem a krátce. Pokud druhý pes vrčí nebo štěněti uhýbá, hru přerušte. Štěně se tak naučí číst řeč těla.
Po každém novém zážitku dopřejte štěněti klid a spánek. Mozek potřebuje čas, aby informace zpracoval. Sledujte, jestli štěně jí, pije a hraje si. Pokud se stáhne, třese se nebo odmítá jídlo, bylo toho na něj moc. Další den uberte a přidejte až později. Socializace není závod, ale série malých kroků, které se opakují. Vytrvalost a klid vyhrají nad jedním velkým dnem.
Socializace nezačíná až po očkování. Začíná v momentě, kdy štěně otevře oči a uši, tedy zhruba ve třech týdnech věku. Do šestnáctého týdne má mozek takzvané socializační okno, kdy přijímá nové podněty bez strachu. Co v tomto období štěně nezažije, to bude později vnímat jako hrozbu. Čekat s venčením na poslední injekci znamená promarnit většinu této doby.
Psi mají vrozenou schopnost skrývat bolest a slabost. V přírodě by je slabost vydělila ze smečky, takže instinkt velí nedat nic najevo. To znamená, že než pes ukáže jasné příznaky, problém už nějakou dobu probíhá. Rozdíl mezi včasným záchytem a pozdní léčbou často spočívá v maličkostech, kterých si všimnete při běžné rutině.
Na oplocení záleží víc než na střeše. Pletivo musí být z drátu, ne z tenkých vlasců, a musí sahat nejméně půl metru pod terén nebo být na zemi připevněné k pevnému rámu. Horní okraj plotu ohněte do pravého úhlu směrem ven a připevněte dalších třicet centimetrů pletiva – liška se přes takový převis nepřeklene. Mezery mezi pletivem a stěnou kurníku nesmí zůstat ani u dveří. Dveře na petlici zvládne otevřít i kuna, proto používejte zástrčku s pojistkou nebo závoru, kterou lze zajistit karabinou.
Plechový kurník je rychlý na stavbu, ale má dvě slabiny: v létě se přehřívá a v zimě na plechu kondenzuje voda. Řeší se to sendvičovými panely s izolací a větracími otvory v horní části štítu. Kdo zvolí obyčejný pozinkovaný plech bez izolace, bude v červenci řešit úhyn nosnic a v lednu namrzlé hřady. Pokud stavíte z tvárnic nebo z cihel, počítejte s tím, že zdivo je bez izolace studené a vlhké. Vždy je potřeba odvětrání, ale takové, které nefouká přímo na ptáky.
Typická chyba je nechat štěně zažít příliš mnoho podnětů najednou. Výlet na trh, kde je sto lidí, psů a zvuků, ho zahltí. Radši kratší procházky několikrát denně než jeden dlouhý chaos. Další chyba je trestat štěně za strach. Když se bojí, nesmí dostat trest ani křik. Tím se strach jen upevní. Místo toho ho vezměte dál od podnětu a postupně se k němu vracejte.