Jak zařídit obývací pokoj, který zvládne život, spaní i návštěvy

Naopak, pokud máte hosty spíš výjimečně, nemusíte hned kupovat těžkou rozkládací konstrukci. Často stačí chytrá pull-out sofa, která není tak masivní. U jednoho klienta jsme řešili obývák o 18 metrech, kde vedle pohovky musela stát ještě jídelní židle a pracovní stůl. Vytáhli jsme úzký model s výsuvným spodním rámem, který se vysune jako šuplík. Vejde se do něj foam mattress o tloušťce 14 cm, která se dá složit do tří dílů. Přes den vypadá jako běžná sedačka, v noci z ní rázem máte pohodlné lůžko. A hlavně - nikde netrčí žádné madlo ani noha, o kterou byste zakopli. To je u malých prostor klíčo


Když jsme se s partnerem stěhovali do prvního vlastního, měli jsme přesnou představu. Obývák měl být vzdušný, lehký, s místem na večerní posezení i na ranní kávu. Realita byla jiná. Měli jsme k dispozici místnost 4 krát 5 metrů, kde muselo být vše. Postel pro hosty, úložné prostory na lůžkoviny, a hlavně něco, co nezabije celý denní prostor. První nápad byl klasický gauč. Jenže ten by se musel každý večer proměňovat v lehátko a ráno zase skládat. Zkuste to dělat večer po dvanáctihodinové směně. Začali jsme proto lovit v nabídce bytových doplňků a narazili na koncept, který změnil všechno. Nebyla to jen otázka nábytku, ale celkové promyšlenosti. Interiérové doplňky v našem případě neznamenaly jen polštářky a svíčky, ale chytré kusy, které šetří místo a zároveň dělají rad


Když jsem před lety zařizovala svůj první byt o třiceti metrech čtverečních, rychle jsem narazila na základní problém: obývací pokoj musel být zároveň ložnicí, jídelnou i místem pro večerní posezení s přáteli. Tenhle tlak na multifunkčnost zná snad každý, kdo žije v paneláku nebo menším bytě. Nešlo jen o to vybrat hezkou pohovku. Šlo o to, aby se na ni dalo v noci spát a přes den zase normálně sedět, aniž byste museli každé ráno stěhovat hromadu polštářů. Základem takového living room designu je podle mě jedno jediné rozhodnutí: pořídit si chytré úložné řešení, které vám uvolní ruce i podlahovou plochu. Bez toho bude každý centimetr


A teď k tomu, co možná čekáte nejmíň: materiál. Když jsem začínala, myslela jsem, že do obýváku patří jen bavlna nebo len. Jenže realita je tvrdá. Kočka, káva a červené víno se na světlé látce neodpouštějí. Proto jsem postupně přešla na velvet upholstery. Sametový povrch je sice na omak luxusní, ale hlavně je prakticky nestrefitelný. Skvrny z něj setřete vlhkým hadrem a nevytvářejí se na něm žmolky. Navíc se samet v posledních letech vrátil do módy a dodá living room designu takový ten měkký, útulný nádech, který vás donutí večer si sednout s čajem a prostě jen koukat. Jen dejte pozor na odstín - tmavě modrá nebo šedá je bezpečnější než pastelově růžo


Rozhodli jsme se pro pohovku s úložným prostorem. Věděli jsme, že pod sedákem musí být pořádná díra na deky a povlečení. Jinak by nám sezónní výměna textilií zavařila celou skříň. Když jsme ji přivezli, první zkouška byla krutá. Pod sedákem byl sice box, ale mechanika byla tak hrubá, že při každém otevření hrozilo přiskřípnutí prstů. Nevzdali jsme to. Hledali jsme dál, dokud jsme nenarazili na kousek, který měl čalounění z pevné látky a přitom působil jako měkká deka. Dnes vím, že u nábytku se vyplatí nešetřit na kování. Špatně fungující výsuv nebo sklápěcí mechanismus dokáže zničit radost z celé místnosti. A právě tyto detaily tvoří kvalitní interiérové doplňky, které vám denně šetří nervy i �


Co mě osobně nejvíc překvapilo, je, jak se změnil můj vztah k bydlení. Dřív jsem měla každý kus nábytku odděleně - knihovna, postel, sedačka, konferenční stolek. Dnes mám jedno multifunkční místo, které slouží jako čtecí koutek, obývací pokoj i ložnice pro hosty. A ta pravá home library už není jen o knihách, ale o tom, jak žijete. Když mi došlo, že pod sedákem můžu skladovat i své oblíbené časopisy, přestala jsem je mít rozházené po stole. Všechno má své místo, a přitom je všechno na dosah ruky. A když na konci dne zapadnu do pohodlné sedačky s knihou v ruce, vím, že mi nic nechy


Když jsme později zařizovali pokoj pro dceru, řešili jsme podobný rébus. Dětský pokoj musí být hravý, ale zároveň praktický. Nechtěli jsme postel, která by zabírala polovinu plochy a znemožňovala hraní na zemi. Napadlo nás, že bychom mohli využít systém, kde se přes den schová postel v úložném bloku. Jenže děti rády skáčou a lehátko na spaní musí vydržet i hodinové skotačení. Narazili jsme na variantu s pevným rámem a pěnovou matrací o tloušťce 16 centimetrů. Tloušťka matrace není jen otázka pohodlí, je to základní parametr pro zdravý spánek. Deseticentimetrová varianta by po pár měsících klesla a dítě by spalo jako na prkně. A právě to jsou věci, které se u levných interiérových doplňků často opomíjejí. Vybírejte matraci jako do dospělé postele, jinak budete za rok kupovat no