Co zyskaš, když podkroví pod šikminou uspořádáš podle sklonu střechy

Základem je trojice hlavních os: severojižní linie od dnešního Náměstí Republiky k Výtoni, východozápadní spojnice od Poříčí k dnešnímu Karlovu náměstí a okruh kolem celého obvodu. Mezi nimi leží pravidelná síť ulic, která nemá v tehdejší Evropě obdobu. Pokud se dnes v Novém Městě procházíte, všimněte si, že ulice nejsou křivolaké jako na Starém Městě. To není náhoda, ale důsledek plánu.

Dveře a jejich okolí jsou nedoceněný prostor. Na zadní stranu dveří patří věšák na žehličku, držák na koště nebo úzká police na koření a léky. Stejně tak prostor za dveřmi místnosti, pokud se otevírají dovnitř. Naopak o místo přijdete dvěma způsoby: nákupem nábytku, který je hluboký, ale nevyužitý, a ukládáním věcí „na později" na viditelná místa. Viditelná plocha se zaplní jako první a byt pak působí menší, i když úložných míst má dost.

Nábytek na míru místu, ne místo na míru nábytku Typická chyba je koupit klasickou skříň nebo postel s vysokým čelem a pak zjistit, že se pod šikminu nevejde nebo že se přes ni nedá projít. Řešením jsou nízké a hluboké úložné prvky — zásuvkové postele, komody nižší než okenní parapet, lavice místo židlí. Pod šikminu patří i police zasazené do stěny, které nevyčnívají do prostoru. Vše, co má výšku větší než metr, soustřeď do nejužšího pruhu místnosti, kde stejně nemůžeš stát.

Velikost neřeš podle čísel, která nosíš v běžné obuvi. Lezecká bota má být těsná, ale ne tak, aby ti po pěti minutách brněly prsty. Zkus botu na sobě nechat deset minut v obchodě a několikrát v ní našlápnout na hranu. Když tě tlačí jen mírně a po chvíli tlak povolí, je to dobré. Když tlačí pořád stejně nebo víc, je malá. Nikdy nekupuj botu, která je hned pohodlná jako teniska. Bude po pár výstupech příliš volná.

Vyberte dvě neutrální barvy, které k sobě ladí a které se na vás opravdu nosí. Nestačí, že jsou „bezpečné" — musí odpovídat vašemu podtónu pleti a vlasům. Ke dvěma neutrálům přidejte jednu barvu, která vás baví a která se objevuje v doplňcích, svetrech nebo košilích. Tím získáte tři barvy, ze kterých složíte většinu každodenních kombinací. Pokud přidáte čtvrtou, musí být v takové roli, aby ji šlo nahradit jednou z těch tří — jinak si vytvoříte nový problém místo řešení.

Základ tvoří samotný typ fixního aparátu. Klasická kovová rovnítka jsou obvykle nejdostupnější. Keramická nebo safírová jsou estetičtější, ale materiál je dražší a někdy i křehčí. Samonosná rovnítka bez ligatur mění nároky na práci a někdy i na počet kontrol. Rozdíl nevzniká jen v materiálu, ale v tom, kolik času a pomůcek si daný systém vyžádá během celé léčby.

Co si z toho vzít pro vlastní procházku Než se vydáte do ulic, ujasněte si, co chcete vidět. Nové Město není jednolitá památka, ale vrstvený celek. Gotické jádro tvoří kostely, kláštery a dvory, které Karel zakládal společně s městem. Barokní a novověké úpravy je překryly, ale půdorys zůstal. Praktický tip: vezměte si plán a hledejte, kde se dnešní ulice odchylují od přímky. Právě tam bývaly hradby, brány nebo vodní toky.

Poslední položkou je dostupnost a personál. Ordinace s delšími objednacími lhůtami nebo s dražším vybavením promítá do ceny i své provozní náklady. Nejde o to hledat nejlevnější variantu, ale o to porovnávat srovnatelné. Vezměte si rozpis od dvou až tří ortodontistů, položku po položce je porovnejte a teprve pak se rozhodujte. Ušetříte tím nejen peníze, ale hlavně nervy během léčby, která u dospělých trvá měsíce, ne dny.

Typická chyba je projít jen Václavské náměstí a považovat ho za celé Nové Město. To je jen jedna osa. Stejně důležité jsou ulice Na Příkopě, Jungmannova, Lazarská nebo Spálená. Další častá chyba je ignorovat terén. Nové Město bylo stavěno na svazích a v nivě Vltavy, takže některé ulice jsou schválně šikmé nebo lomené. Kdo to ví, tomu se město nezdá chaotické.

Nízké podkroví pod šikminou se nedá postavit tak, že do něj přemístíš nábytek z běžného bytu. Rozhoduje sklon střechy a místo, kde má člověk ještě dost světlé výšky. Než začneš cokoli kupovat, změř si výšku stropu v několika bodech: u okna, uprostřed místnosti a u nejnižší stěny. Zjistíš tak, kde je hranice, za kterou se už nedá postavit, a kde naopak vzniká plnohodnotný obytný pruh. Do tohoto pruhu patří vše, co potřebuješ denně — postel, pracovní místo, jídelní stůl.

Nábytek umisťuj tak, aby vznikl volný průchod alespoň v jedné linii. Podkroví nesnáší zahlcení — každý předmět navíc ubírá vzduch a světlo. Použij vestavěné úložné prostory do šikminy, kam se vejdou sezónní věci, kufry nebo knihy. Tím uvolníš hlavní obytný prostor a zároveň využiješ místo, které by jinak zůstalo prázdné. Pamatuj, že nízké podkroví nepotřebuje mnoho nábytku, ale potřebuje promyšlené uspořádání.