Co se stane, když si spletete hřib satan s jedlým hřibem

Abyste vyhazování minimalizovali, zaveďte jednoduchý režim. Po každém nošení boty vyvětrejte, vložky vytáhněte a nechte je uschnout zvlášť. Jednou za čas je otřete hadříkem s jemným mýdlem a nechte důkladně uschnout. Do bot nikdy nenasazujte igelitové sáčky ani je nenechávejte v uzavřené sportovní tašce. Pokud boty nosíte denně, pořiďte si dva páry a střídejte je. A když už pach neustupuje, nezkoušejte další triky – rozlučte se s nimi včas.

Sběr bílých hub vyžaduje trpělivost. Každou plodnici je nutné vytáhnout i s bází, protože pochva u muchomůrky jízlivé bývá ukrytá v zemi. Typická chyba je odřezávání třeně nad povrchem: znak, který rozhoduje, zůstane v zemi. Další chybou je spoléhat na barvu lupenů, které mohou být u mladých plodnic ještě bledé. Růžovka navíc nikdy nemá bílou pochvu a její lupeny jsou vždy alespoň slabě narůžovělé. Pokud si nejste jisti, houbu nechte v lese.

Košík nestačí, potřebujete i prodyšný v

Hřib satan (Rubroboletus satanas) patří k našim nejnápadnějším a zároveň nejnebezpečnějším hřibovitým houbám. Roste od června do září, nejčastěji v teplých vápencových oblastech pod duby, buky nebo lískami. Klobouk má v mládí téměř bílý až šedobílý, později našedlý, masitý a v průměru může mít i přes dvacet centimetrů. Nepříjemný zápach po karbolu nebo zdechlině je patrný hlavně u starších plodnic a je jedním z prvních signálů, že něco není v pořádku.

Podmínky, které rozhodují o úspěchu Podhoubí potřebuje tmu, teplotu mezi 20–24 °C a vysokou vlhkost vzduchu. Jakmile se objeví první plodnice, teplotu snižte na 15–18 °C a zajistěte čerstvý vzduch, jinak houby vytvoří dlouhé tenké třeně a malé klobouky. Vlhkost udržujte rosením okolí, ne přímo na houby. Světlo není nutné, ale slabé rozptýlené světlo pomáhá správnému tvaru plodnic. Pravidelně větrejte, ale vyhněte se průvanu, který substrát vysušuje.

Hřib žlučník, latinsky Tylopilus felleus, je nejčastější důvod, proč houbaři přijdou o celou úrodu. Roste totiž ve stejných lesích a ve stejnou dobu jako pravý hřib smrkový nebo dubový, a na první pohled vypadá téměř stejně. Kdo ho jednou ochutná, pozná ho už navždy, ale právě ta ochutnávka může zkazit celý pokrm. Naučit se ho rozeznat před sběrem je základ, ne volitelný doplněk.

Typické chyby: přílišné zalévání, které způsobí hnilobu; nedostatečná sterilizace, kvůli níž se objeví zelená nebo černá plíseň; a příliš vysoká teplota, při níž se podhoubí zastaví. Jakmile substrát zplesniví, je lepší ho vyhodit a začít znovu. Nikdy nepoužívejte vodu s chlórem přímo z kohoutku, nechte ji odstát. Také neotvírejte sáček příliš brzy, podhoubí musí nejprve prorůst celý substrát, obvykle to trvá 10–14 dní.

Pěstování hub doma není složité, ale vyžaduje trpělivost a čistotu. Nejčastěji se začíná s hlívou ústřičnou, protože roste rychle a snáší i méně ideální podmínky. Další možností je žampion nebo lesní houby v symbióze s kořeny, což je ale náročnější a pro začátek méně vhodné. Pokud chcete vidět výsledek brzy, vsaďte na hlívou.

Sklizeň přichází, když se okraje klobouků začnou vyrovnávat, ale ještě nejsou zcela ploché. Houby odřezávejte u základu, nevytrhávejte je, abyste nepoškodili podhoubí. Po první vlně nechte substrát odpočinout, snižte vlhkost a za týden se objeví další plodnice. Celkem můžete sklidit dvě až tři vlny. Pokud se nic neobjeví do tří týdnů, je něco špatně – zkontrolujte teplotu, vlhkost a čistotu. Pěstování doma je levné a při dodržení základních pravidel spolehlivě přinese úrodu i v panelákovém bytě.

Základem je správný substrát. Použijte buď hotový substrát s naočkovaným podhoubím, nebo si sami připravte směs z pilin, slámy a drceného dřeva. Substrát musí být sterilní, jinak ho přerostou plísně a konkurenční mikroorganismy. Nejjednodušší je zakoupit již naočkovaný substrát v PE sáčku, který stačí na několika místech naříznout a nechat prorůst. Pokud si připravujete vlastní, pasterizujte ho v horké vodě při teplotě kolem 70 °C po dobu jedné hodiny a nechte vychladnout.