Co se stane, když se v neznačeném terénu spolehnete jen na mapu
Po každém výletě zkontrolujte, co chybí, a vraťte věci na svá místa. Udělejte si na to zvyk ještě před tím, než lékárničku uklidíte do batohu. Pokud si nejste jistí, jestli něco nahmatáte poslepu, otestujte to se zavřenýma očima v klidu doma. Položte ruku na pouzdro a zkuste vytáhnout obvaz, dezinfekci a lék proti bolesti. Když to trvá déle než pár vteřin, změňte uspořádání. Cílem není dokonalá lékárnička, ale taková, rady pro rekonstrukci kterou najdete a použijete i ve tmě.
Jak se dostat ven bez mapy a bez signálu Nejspolehlivější orientační bod v lese je voda. Potok nebo říčka teče z kopce dolů a téměř vždy ústí do většího toku, u kterého dřív nebo později narazíte na cestu, most nebo osadu. Postupujte po proudu, ale držte se kousek od břehu, kde je terén schůdnější a méně bahnitý. Další možností je jít stále jedním směrem podle kompasu nebo slunce. Slunce vychází na východě a zapadá na západě, v poledne je na jihu. Pokud jdete stále na jednu světovou stranu, dřív nebo později narazíte na silnici, železnici nebo elektrické vedení. To jsou spolehlivé linie, které vás dovedou k lidem.
Zabloudit v lese se stane každému, kdo se kdy vydal mimo značenou cestu. Rozdíl mezi tím, kdo se do hodiny vrátí, a tím, kdo v lese stráví noc, není odvaha ani štěstí. Je to schopnost přiznat si, že nevím, kde jsem, a přestat se snažit „to najít po svém". Právě tvrdohlavé hledání zkratky je nejčastější důvod, proč se lidé ztratí ještě víc.
Ranní teploty pod nulou a odpolední slunce, které hřeje do zad. To je klasika českých hor na jaře a na podzim. Většina lidí vyrazí v tlusté bundě, do hodiny ji nese v batohu a večer se diví, že je jim zima. Problém není v tom, že by měli málo oblečení, ale že ho mají špatně poskládané. Vrstvení není móda ani výmysl outdoorových obchodníků. Je to jediný způsob, jak udržet tělo v teple, když se podmínky mění každou hodinu.
Po každém zásahu zkontrolujte, jestli se někde neobjevily praskliny v omítce, posunuté tašky nebo prověšený okap. Tyto drobnosti signalizují, že střecha dostala zabrat. Pokud bydlíte v oblasti s pravidelným vydatným sněžením, zvažte instalaci sněhových zábran ještě před zimou. Nejsou drahé a zabrání tomu, aby sníh sjížděl v lavině přímo na vchod nebo na auto. Stejně důležité je udržovat okapy čisté už na podzim. Listí a nečistoty v žlabu vytvářejí ideální podmínky pro vznik ledových bloků, které pak voda tlačí pod krytinu.
Vyrazit se dá i v dešti a mlze, ale plán musí být menší, pomalejší a s jasnou ústupovou cestou. Kdo v dešti na hřebeni uspěje, většinou ne ten, kdo má nejlepší vybavení, ale ten, kdo včas otočí a neplete si vytrvalost s tvrdohlavostí. Nejčastější chyba není špatná bunda, ale rozhodnutí jít dál, když už podmínky přestaly odpovídat tomu, na co jste se připravili.
Jakmile zjistíte, že nepoznáváte okolí, okamžitě se zastavte. Každý další krok naslepo vás může posunout dál od cesty. Zhodnoťte, co máte u sebe: telefon s baterkou, vodu, oblečení. Pokud máte signál, zavolejte na tísňovou linku a nahlaste, odkud jste vyšli, kam jste mířili a co vidíte kolem sebe. Pokud signál nemáte, nespotřebujte baterku na zbytečné zkoušení. Zapněte letadlový režim a telefon používejte jen na svícení nebo na kompas, když jím disponuje.
Základ, na kterém stojí všechno ostatní, je funkční vrstva na holé tělo. Bavlněné tričko nechte doma. Bavlna nasákne pot a zůstane mokrá. Mokrá látka na kůži odebírá teplo až dvacetkrát rychleji než suchá. To je přesně ten moment, kdy člověk vystydne, i když má na sobě tři další vrstvy. Syntetické tričko nebo merino odvede vlhkost od kůže a zůstane suché. Merino navíc nezačne po dvou dnech zapáchat, což se hodí na vícedenní túry.
Do batohu patří náhradní suché tričko v igelitovém sáčku, čepice a rukavice i v létě. Většina ztráty tepla jde přes hlavu a ruce. Nepodceňujte ani ponožky. Jedny vlněné nebo syntetické na túru, druhé suché do batohu. A ještě jedna věc: oblečení, které jste měli na sobě celý den, je zpocené, i když se to na pohled nezdá. Na večer v chatě si vezměte suché. Jinak se prospíte do rána v mokrém a druhý den začnete s prochladnutím, které už neodejde.
Na závěr: v neznačeném terénu nejste nikdy sami, i když jdete sami. Máte mapu, kompas, vlastní hlavu a hlavně čas. Kdo se zastaví, rozhlédne a přemýšlí, ten se neztratí. Kdo spěchá a doufá, že to nějak dopadne, ten bloudí. Rozdíl mezi úspěšným návratem a nočním hledáním je práúložné prostory v malém bytěě v tom, jestli si před výstupem řeknete: „Co když se ztratím?" a připravíte se na to.
For those who have any kind of questions about where as well as how to use proměna bytu, osvětlení v Obýváku it is possible to contact us with our own web site. Když se setmí a vy nejste venku, přestaňte se pohybovat. Najděte místo chráněné od větru, ideálně pod velkým stromem nebo u skalního převisu. Postavte si jednoduchý přístřešek z větví a listí, sedněte si na izolační vrstvu, třeba na batoh nebo suché listí. Tělo ztrácí teplo hlavně přes zem, proto na ní nikdy nespěte přímo. Pijte vodu, ale nepijte z neznámých stojatých zdrojů. Jídlo vás v prvních hodinách nezachrání, prioritou je teplo a klid.