Chyba že spoléháš na mobil, zabloudíš dřív, než vyjdeš

Typické chyby při plánování jsou tři. První: podcenění převýšení, zvláště když trasa vypadá na mapě krátce. Druhá: ignorování tempa skupiny – nejpomalejší člen určuje rychlost celé skupiny. Třetí: chybějící rezerva. Do plánu vždy přidejte alespoň hodinu navíc na neočekávané situace, jako je zabloudění, oprava výstroje nebo déšť. Bez rezervy se z příjemného výletu stane závod s časem.

Voda je nejtěžší položka. Na víkend obvykle stačí dvě až tři litry na osobu a den, ale záleží na tom, zda budete mít možnost doplnit. Zjistěte si předem, jestli je na trase studánka nebo obchod. Pokud ano, vezměte méně a doplňte cestou. Jídlo řešte energeticky husté a lehké: ořechy, sušené maso, kaše, chléb, sýr. Konzervy jsou těžké a zbytečně zabírají místo. Vařič a nádobí berte jen tehdy, pokud plánujete skutečně vařit. Na jeden víkend si vystačíte s potravinami, které nevyžadují tepelnou úpravu.

Nejdřív si na mapě najděte měřítko a interval vrstevnic. Bývá to 5, 10 nebo 20 metrů. Čím menší interval, tím podrobnější obrázek o terénu dostanete. Pak se podívejte na hustotu čar. Hustě natěsnané vrstevnice znamenají prudký svah, rozestoupené naopak mírné stoupání. To je první praktické čtení, které zvládne každý.

Vezměte si víc vody a jídla, než si myslíte, že spotřebujete. V horách nejsou obchody ani hospody na každém kroku a otevírací doba je jiná než ve městě. Naplánujte si alespoň jednu jistou zastávku s občerstvením, ale nepočítejte s tím, že bude otevřeno. Vezměte náhradní duši, pumpičku, montážní páky a základní nářadí. Na horských cestách se defekt řeší těžko a signál nemusí být. Přilba, rukavice a vrstva navíc nejsou zbytečnost, i když startujete v teple.

Děti nehlásí žízeň včas. Pijte s nimi v pravidelných intervalech, ne až když jsou unavené. Sladké limonády nejsou vhodné, zvyšují žízeň. Voda s trochou šťávy nebo neslazený čaj stačí. Jídlo rozdělte na malé porce, které dítě sní v klidu vsedě. Pokud jíte za chůze, dítě se zadýchá a jídlo odmítne. Tyčinka nebo chleba se sýrem jsou lepší než čokoláda, která se v teple rozteče. Na delší túru berte i něco slaného, tělo ztrácí soli.

Podceňovaná je i otázka, komu jsi řekl, kam jdeš. Nestačí napsat zprávu kamarádovi, že vyrážíš do lesa. Musí zaznít konkrétní místo, odkud startuješ, kudy chceš jít a kdy se ozveš. Bez toho se případné hledání rozjede pozdě a na špatném místě. Zvlášť pokud jdeš sám, je tahle domluva stejně důležitá jako oblečení nebo jídlo.

První varovný signál přichází ve chvíli, kdy si řekneš, nábytek na míru že cestu znáš dost dobře na to, abys šel bez mapy. Pokud jsi tudy šel naposledy v jiném ročním období, v jiném směru nebo před několika lety, tvoje paměť klame. Les se mění – těžba, polomy, nové cesty pro techniku i zarostlé průseky. To, co si pamatuješ jako širokou cestu, může být dnes pěšinka, která se v půlce vytratí.

Poslední a nejčastější past je spěch. Lidé, kteří se v lese ztratí, často vyrazili pozdě odpoledne nebo podcenili délku trasy. Světlo ubývá rychleji, než si člověk myslí, a známá cesta se ve stínu změní k nepoznání. Pokud při plánování zjistíš, že ti na trasu zbývá méně času, než bys potřeboval, nechoď zkrácenou verzí. Zruš to. Bloudění nezačíná v lese, začíná ve chvíli, kdy si řekneš, že to nějak dopadne. Buď si jistý, že víš, co děláš, nebo zůstaň doma.

Před samotným vstupem do porostu si zkontroluj, jestli máš mapu v podobě, která funguje i bez signálu. Mobil s aplikací je fajn, dokud má baterku a signál. Jenže právě v hlubším lese přicházíš o obojí. Vezmi si papírovou mapu nebo staženou offline verzi a nauč se ji číst ještě předtím, než vyrazíš. Ať už máš kompas, nebo jen buzolu v hodinkách, musíš vědět, jak s nimi pracovat, jinak ti v rozhodující chvíli budou k ničemu. Zkontroluj také, jestli skutečně poznáš, kde jsi, když uděláš pár kroků od rozcestí. Pokud si nejsi jistý, nejsi připravený.

Když plán zůstane jen v hlavě Druhá chyba je plánování pouze v hlavě. Máš představu, kudy půjdeš, kde odbočíš a kdy budeš zpátky, ale nikde to není zapsané. Jenže přesně ve chvíli, kdy začneš tápat, se ti plán v hlavě rozsype a ty si nebudeš jistý, jestli jsi měl odbočit už na tom pařezu, nebo teprve u potoka. Napiš si trasu na papír, označ si body, kde se dá splést, a urči si čas, kdy se máš otočit, i kdyby ses ještě cítil dobře. Tenhle čas je závazek, ne přání.

Většina lidí, kteří se v lese ztratí, se neztratí kvůli tomu, že by neuměli číst v mapě. Ztratí se proto, že do lesa vyrazili s představou, kterou si nikdy neověřili. Ještě než uděláš první rekonstrukce koupelny krok za krokem z parkoviště, můžeš poznat, jestli máš našlápnuto k bloudění. Stačí si poctivě odpovědět na pár otázek a přiznat si, co vlastně o trase víš.

If you beloved this article therefore you would like to obtain more info relating to Ossenberg.ch please visit our own website.