5 způsobů, jak v terénu odhalit slepé uličky v mapě

Nakonec si před vstupem řekni, co uděláš, když se přestaneš poznávat. Konkrétní pravidlo, které použiješ bez přemýšlení: zastav, nechoď dál, najdi si místo, odkud je vidět, a zkus se vrátit po vlastních stopách. Panika vzniká z pohybu bez rozhodnutí. Kdo má plán ještě před prvním krokem, ten se v lese neztratí — jen se na chvíli zastaví a pak pokračuje správným směrem.

Většina lidí, kteří se v lese ztratí, se neztratí proto, že by byli neschopní. Ztratí se proto, že do lesa vešli, aniž by si předem všimli několika konkrétních věcí. Rozdíl mezi klidným návratem a nočním blouděním se často vytvoří ještě na parkovišti, než uděláš první krok mezi stromy. Následující řádky popisují, co zkontrolovat dřív, než vyrazíš, a kterých chyb se lidé dopouštějí opakovaně.

Než se dáte do pohybu, ukotvěte se v prostoru pomocí kompasu nebo buzoly. V hustém sněžení přestává fungovat odhad podle slunce i podle větru, protože směr větru se mění s terénem. Zjistěte azimut, kterým jste šli, a spočítejte, jak zařídit malou kuchyni kolik kroků jste ušli od posledního známého bodu. Odečtěte od tohoto čísla vzdálenost, kterou jste urazili odbočkou nebo objížďkou. Prakticky to znamená, že se vracíte po stejné linii, ne „nějakým směrem domů".

Nikdy nechoďte na střechu sami a nikdy bez jištění. Použijte pevný žebřík, který přesahuje okap alespoň o metr, a zajistěte ho proti podklouznutí. Na šikmé střeše se pohybujte jen v protiskluzové obuvi a ideálně ve dvojici, kdy jeden drží lano. Pokud má střecha sklon nad 45 stupňů nebo je kluzká, na střechu nelezte vůbec. Sníh pak shazujte ze země pomocí teleskopické hrabla nebo lopatky s dlouhou násadou. Vždy pracujte zdola nahoru, nikdy neodhazujte sníh na sousední pozemek nebo nábytek na míru chodník, kde může někomu spadnout na hlavu.

Když se orientace rozpadne úplně, přestaňte se ptát, kde jste, a začněte řešit, co máte. Zkontrolujte, zda máte vrstvu navíc, čelovku, jídlo a možnost zavolat pomoc. Pokud signál není, uložte telefon do vnitřní kapsy, aby baterie nevychladla. V hustém sněžení se teplota rychle mění, a to i během dne. Zůstaňte na místě, které je chráněné před větrem, a označte ho tak, abyste ho našli, když se viditelnost na chvíli zlepší. Sněhová pokrývka a vítr během desítek minut mění orientační body k nepoznání.

Poslední a nejúčinnější metoda je číst terénní indicie. Pařezy, odpadky, vyšlapaná tráva, zbytky ohniště nebo staré pásy po těžké technice ukazují, kudy se opravdu chodí. Naopak tam, kde je mech souvislý a větve nízko, cesta nežije. Pokud jdeš v hlubokém lese a mapa slibuje cestu, ale ty slyšíš jen ticho a vidíš jen kmeny, důvěřuj terénu. Mapu ber jako nápovědu, ne jako rozkaz. A než vyrazíš, řekni někomu, kudy chceš jít a kdy se vrátíš – to je nejlepší pojistka proti tomu, abys v slepé uličce zůstal bez pomoci.

Vyplatí se sledovat i to, jak na sebe navazují křižovatky. Slepá ulička často vzniká tam, kde se v mapě setkávají dvě cesty, ale v terénu jedna z nich končí u plotu, u potoka nebo u vývratu. Vezmi si proto do terénu i jednoduchý kompas a buzolu a kontroluj azimut. Pokud se směr cesty v mapě rozchází s azimutem, který držíš, zastav a vrať se k poslednímu jasnému bodu. Nechoď dál jen proto, že cesta „někam vede".

Mapa, kterou skutečně umíš použít Mapa v telefonu je užitečná, dokud má baterku a signál. V lese v údolí ti obojí zmizí právě ve chvíli, kdy ji potřebuješ. Vezmi si proto papírovou mapu oblasti a před odchodem si na ní najdi dva nebo tři body, podle kterých se dá orientovat — ne jen start a cíl. Nauč se číst vrstevnice: husté čáry znamenají prudký svah, rozestupy mezi nimi ti řeknou, jestli půjdeš do kopce, nebo z kopce. To je dovednost, která tě dostane ven i bez elektroniky.

Druhou častou chybou je ignorování přístupu k vodě během dne. Pokud máte vak s hadicí, ale hadici vedete špatně, budete se při pití kroutit. Láhev v boční kapse zase snadno vypadne, Rekonstrukce bytu když se předkloníte. Řešením je vyzkoušet systém nanečisto: naplňte nádoby vodou, nasaďte batoh a projděte se. Zjistíte, zda vám hadice nepřekáží, zda láhev snadno vytáhnete a zda batoh drží tvar.

Mlha není důvod k panice, ale je důvod k zastavení a rozvaze. Kdo se v ní začne honit za cílem, často skončí mimo trasu. Kdo zpomalí, drží se značení a počítá s delším časem, dorazí do cíle bezpečně. Zkušenost z mlhy se nedá naplánovat, ale dá se nacvičit – už tím, že si před každou túrou řeknete, co uděláte, když se viditelnost zhorší.

Typickou chybou je spoléhat na to, že mlha „za chvíli přejde". Někdy ano, jindy vydrží celý den. Proto je lepší počítat s delším trváním a přizpůsobit tomu tempo i zásoby. Pokud máte s sebou skupinu, držte se pohromadě. Určete jednoho člověka, který půjde první a bude sledovat směr, a jednoho, který půjde poslední. Nikdo by neměl zůstat sám. Děti a méně zdatní členové patří do středu skupiny.

When you loved this article and you want to receive more information relating to http://ossenberg.ch/ generously visit our webpage.