5 zásad držení trekových holí, které šetří kolena

Jak sušit, aby vůně nevyprcha

Malý byt neznamená nutně málo místa. Většina lidí řeší úložné prostory nákupem dalších krabic, polic a organizérů, aniž by nejdřív zjistila, co vlastně skladují. Výsledek je opačný: předměty se přesouvají z místa na místo a objem zůstává stejný. První krok není pořizovat, ale vytřídit. Projdi jednu zónu po druhé a polož si u každé věci dvě otázky: použil jsem to za poslední rok a mám pro to určené místo? Pokud je odpověď dvakrát ne, předmět z bytu odchází. Teprve pak má smysl měřit a plánovat.

Při chůzi do kopce pracujte s holemi jako s pádly. Pravá hůl jde dopředu současně s levou nohou a naopak. Hrot zapichujte vedle chodidla, ne před něj, a odrážejte se od něj. Tím přesunete část práce z nohou do horní poloviny těla. Typická chyba je, že člověk hůl jen tak vleče za sebou nebo ji drží křečovitě celou dlaní. Popruh veďte přes zápěstí, rukojeť držte uvolněně, palec obejme jen lehce.

Na „slepou bábu" už nikdo nechce hrát, protože je pořád stejná. Zkuste její variantu s vodítkem. Dvojice se chytí za ruce, jeden má zavázané oči a druhý ho naviguje pouze slovy: doprava, doleva, dopředu, stop. Cílem je dojít k označenému místu, aniž by dvojice vrazila do překážky. Překážky tvoří židle a batohy. Pravidlo je jasné: kdo se pustí, vrací se na start. Hlídejte, aby navigující nemluvil sprostě a nestrkal do ostatních. Tato hra učí trpělivosti a děti u ní vydrží překvapivě dlouho.

Měsíční povrch na první pohled připomíná ementál. Není to náhoda ani kosmetický vtip. Krátery vznikaly a vznikají dvěma hlavními způsoby: dopadem těles a sopečnou činností. Naprostá většina viditelných kruhových útvarů je dopadová. Když na Měsíc dopadne planetka nebo kometa rychlostí v řádu kilometrů za sekundu, uvolní se energie srovnatelná s výbuchem velké bomby. Hornina se nevypaří celá, ale je vymrštěna do okolí a pod bodem dopadu zůstane prohlubeň.

Jak měnit držení podle terénu a sklonu Z kopce je to jiná mechanika. Hole prodlužte, ale ne tolik, abyste se museli předklánět. Hrot stavte před sebe a níž po svahu, ne těsně k noze. Tím získáte oporu dřív, než došlápnete. Nepoužívejte hole jako brzdu na poslední chvíli – pokud do nich spadnete celou vahou, dostanou ránu zápěstí i lokty. Plynulý kontakt s terénem je lepší než náraz.

Na kamenitém nebo kluzkém povrchu zkraťte krok a držte hole blíž u těla. Na prudkém svahu se vyplatí střídat fáze: nejprve pevně zapřít obě hole, pak teprve přenést nohu. Vyhněte se tomu, abyste obě hole zapichovali současně na stejnou stranu – ztrácíte stabilitu. Rovněž si hlídejte, zda hroty nejsou tupé; na skále a v blátě kloužou a veškerá práce je zbytečná. Stejně tak dávejte pozor na ostré hrany, které mohou popruh přeseknout.

Poslední pravidlo se týká odpočinku. Když si hůl opřete o bok a předáte do ní váhu, je to v pořádku, ale jen na okamžik. Dlouhé stání s oporou o hole vede k tomu, že se ramena zakulatí a dýchání se zkrátí. Raději si sedněte nebo hůl odložte. Správné držení poznáte podle toho, že po celodenním výletu necítíte jen nohy, ale i záda a ruce – to znamená, že jste práci rozdělili rovnoměrně.

Na co si dát pozor: neskladujte dřevo v místnosti, kde se topí, pokud ještě není suché. Rychlé přesušení v přetopeném prostoru způsobí, že polena popraskají a hoří příliš rychle. Stejně tak ho nepřikrývejte igelitem úplně celé. Během léta hromadu jednou za čas zkontrolujte, jestli se pod plachtou nedrží voda, a případně ji přemístěte. Dřevo je suché, když má na štípnutí světlou barvu, váží znatelně méně a při úderu o sebe zní dutě. Pak ho můžete přenést blíž ke kamnům nebo do suchého přístřešku.

První věc je délka. Postavte se na rovinu, uchopte rukojeť tak, aby předloktí svíralo s paží pravý úhel, a hrot se dotýká země. U výstupu pak hůl zkraťte o několik centimetrů, u sestupu naopak prodlužte. Tím se mění těžiště a hole vás podpírají přesně tam, kde to potřebujete. Mnoho lidí má jednu délku na všechno a diví se, že je ramena bolí.

Turistické hole nejsou jen dekorace. Při správném držení odvedou z kopce část zátěže z kolen a při výstupu přidají pořádný záběr. Jenže většina lidí je používá špatně: mají je příliš dlouhé, nestřídají fáze pohybu nebo je zapichují před sebe jako berle. Následující zásady vycházejí z toho, co se v praxi opravdu osvědčuje.