5 zásad, díky nimž oblečení z druhé ruky vydrží mnohem déle

Odstraňte z podlahy všechno, co by se dalo rozšlápnout nebo na co by se dalo šlápnout bosou nohou – malé hračky, kostičky, kabely. Uvolněte asi metr kolem lůžka, aby se dalo vstát, aniž by dítě šláplo na druhé. Noční stolek stačí jeden, ale položte na něj dvě sklenice nebo dvě lahve s vodou. Děti se v noci budí a hledají pití, a když je jen jedna sklenice, vzniká zbytečný spor.

Nejčastější chyba je studené máslo přímo z lednice. Těsto se pak trhá a po upečení je tvrdé. Druhá chyba je příliš mnoho mouky při válování – přidává se jen tolik, aby se těsto nelepilo, jinak buchty ztvrdnou. Třetí chyba je otevírání trouby v prvních deseti minutách; pečivo splaskne. Pokud chcete těsto připravit den předem, nechte ho po vyhnětení v lednici přes noc a druhý den nechte 30 minut ohřát, než ho budete tvarovat.

Večer zabere příprava deset až patnáct minut. Krájení zeleniny, namazání chleba, přesypání ořechů do malé krabičky. Děti můžou pomáhat – umýt jablko, zamíchat jogurt. Ráno pak stačí krabičku vzít z lednice a vložit do batohu. Na co si dát pozor: vlhké suroviny (okurka, rajče) dávejte odděleně od pečiva, jinak chléb rozmokne. Banán se v krabičce otlačí, tak ho balte zvlášť nebo použijte pevný obal. Také se vyhněte tomu, abyste svačinu připravovali z toho, co děti nesnášejí – i zdravá věc, kterou dítě nejí, skončí v koši.

Základem je mít doma tři až čtyři kombinace, které fungují. Například celozrnný chléb s pomazánkou z tvarohu a nastrouhané mrkve, k tomu pár cherry rajčátek. Nebo přes noc namočené ovesné vločky s jogurtem a banánem, které ráno jen přendáte do krabičky. Třetí varianta: zbytky večeře – kousek pečené zeleniny a vařené vejce. Tyto kombinace nestojí na značkách, ale na surovinách, které zvládne koupit kdokoli.

Rytmus je důležitější než síla. Hůl se pohybuje spolu s nohama plynule, bez zastavování a bez přehnaného švihu do stran. Při chůzi po rovině ji používej střídavě, aby se práce rozložila mezi obě paže. Na úzké stezce nebo v hustém porostu hůl přibliž k tělu a zkrať ji, aby se nezachytávala o větve a skálu.

Oblečení z druhé ruky už má za sebou kus života. Někdo ho nosil, pral a možná i skladoval na půdě nebo v zatuchlém sklepě. Právě proto potřebuje jinou péči než nové zboží z obchodu. Když ho budete ošetřovat stejně jako čerstvě koupený kus, brzy ztratí tvar, barvu i pevnost. Vyplatí se proto nejdřív zjistit, z čeho je vyrobené, a teprve pak rozhodnout, jak s ním zacházet.