5 pravidel, jak využít podkroví beze zbytečných prázdných míst

Před koupí nebo pronájmem podkrovního bytu se vyplatí přijít za deště a v podvečer, kdy je v domě provoz. Zkuste si v místnosti nahlas promluvit a poslechnout, jak dlouho zvuk doznívá. Prohlédněte, jestli je podhled oddělený od konstrukce, jestli jsou ve šikmině vidět spáry a zda potrubí nevede přímo nad postelí. Akustika podkroví se nedá dodatečně vyřešit nákupem koberce a závěsů. Buď je konstrukce navržená správně, nebo se s hlukem sžíváte každý den.

Samotné zpevnění kování nepomůže, pokud je sklo obyčejné. Bezpečnostní sklo s fólií nebo vícevrstvé sklo vydrží náraz a hlavně se nerozsype na velké střepy, kterými lze snadno prostrčit ruku. Fólii lze nalepit i na stávající sklo zevnitř – je to levnější varianta, ale musí být nalepená po celém obvodu, ne jen uprostřed. U plastových oken sledujte, zda je rám vyztužený ocelovým profilem. Lehký rám bez výztuhy se ohne i s kvalitním zámkem.

Základní orientace: pohodlný průchod pro dospělého začíná kolem 190 cm světlé výšky. Mezi 170 a 190 cm se ještě projde bez úhony, ale lidé vyšší než 185 cm už podvědomě sklání hlavu. Pod 160 cm přichází trvalé hrbení a pod 140 cm se prostor mění na podkrovní sklad nebo technické zázemí. Tyto hodnoty platí pro světlou výšku, tedy od hotové podlahy po spodní hranu konstrukce.

Při letních vedrech lidé často řeší, zda zavřít okna a zatáhnout žaluzie, nebo udělat průvan a nechat byt vyvětrat. Obě věci fungují, ale každá za jiných podmínek. Rozdíl je v tom, odkud teplo přichází – zda ze slunce přes sklo, nebo z horkého vzduchu, který se drží uvnitř. Kdo to poplete, udělá si doma ještě větší vedro.

Posledním krokem je osvětlení a větrání. V nízkých zónách bývá tma a stojatý vzduch, což vede k vlhkosti a nepříjemnému pachu. Stačí malé LED pásky nebo bodovky s nízkým příkonem a prostor se okamžitě stane použitelným. Větrání řešte štěrbinou ve dveřích skříně nebo mřížkou, aby uvnitř nevznikalo vlhké mikroklima. Když tyto zásady dodržíte, nízká zóna pod střechou přestane být mrtvým prostorem a stane se místem, které skutečně slouží.

Nízké zóny pod střechou vznikají tam, kde se šikmina střechy svažuje k obvodové zdi. Často je majitelé ponechají prázdné, případně do nich nastrčí krabice, které tam nikdo nikdy nevytáhne. Přitom právě tyto prostory rozhodují o tom, jestli podkroví funguje jako plnohodnotný obytný prostor, nebo jako skladiště. Klíčem není zaplnit každý centimetr, ale rozdělit zónu podle výšky a tomu přizpůsobit její využití.

Prvním krokem je zbavit se přesvědčení, že pokoj pro hosty musí být neustále připravený. Mnohem praktičtější je variabilní řešení. Rozkládací pohovka nebo kvalitní nafukovací matrace uskladněná ve skříni zaberou méně místa než pevná postel. Pokud podkroví slouží i jako pracovna nebo čítárna, stačí po odchodu návštěvy složit lůžko a prostor se vrátí ke svému původnímu účelu. Nábytek vybírejte s ohledem na to, zda se dá snadno přesunout a zda pod ním zůstane místo pro úložné boxy.

Druhou možností je vestavěný úložný systém, který využívá prostor mezi krokvemi. Do mezery mezi trámy se vejde sezónní oblečení, lyže, zavazadla nebo dokumenty. Je ale nutné počítat s tím, že mezi krokvemi bývá tepelná izolace a parozábrana. Jakýkoli zásah do nich znamená riziko kondenzace a následné plísně. Pokud si nejste jistí, zda je možné do konstrukce zasáhnout, pozvěte stavební dozor nebo projektanta, který posoudí skladbu střechy.

Typickou chybou je cpát do nízkých zón těžké předměty, jako jsou knihy nebo nářadí. Vzniká tlak na podlahu a zbytečně se zatěžuje konstrukce. Lehčí a méně používané věci patří do nejnižších polic. Další chybou je ignorovat přístup. Pokud se do zóny dostanete jen po čtyřech, přestanete ji používat. Vyplatí se proto nechat volný průchod alespoň 60 cm široký a přístupovou cestu ničím neblokovat.

Nábytek na míru místo hotových sestav Hotové skříně mají standardní hloubku a výšku, takže v nízké zóně vždycky zůstane mrtvý prostor za nimi nebo nad nimi. Řešením je nábytek navržený podle konkrétního sklonu střechy. Zásuvky nebo dvířka se pak otevírají kolmo k podlaze, ne podél šikminy. Na to se často zapomíná: dvířka umístěná přímo ve šikmé rovině nejdou otevřít, pokud je nad nimi strop nižší než jejich šířka. Proto se vyplatí nechat si vyrobit skříň, jejíž horní hrana kopíruje sklon, a přístup řešit z čelní strany.

Prvním krokem je změřit skutečnou výšku v různých místech. Vezměte metr a zjistěte, kde je pod stropem alespoň 120 cm, kde 90 cm a kde jen 60 cm. Hranici, pod kterou se nedá ani pohodlně sedět, je zbytečné nutit do obytné funkce. Naopak pás mezi 90 a 120 cm se dá využít pro úložné prostory, které nepotřebujete otevírat každý den. Do nejnižších míst patří už jen technické rozvody nebo izolace, ne skříně.