5 pravidel, jak najít hřib smrkový a nezničit ho v koši

Nejčastější chyby: sběr v místech, kde houby nasákly škodliviny – podél frekventovaných silnic, v blízkosti skládek nebo na chemicky ošetřených plochách. Dále záměna s hřibem žlučovým, který je hořký a roste na podobných místech; poznáte ho podle růžových rourek a tmavé síťky na třeni. Chuťově zkazí celé jídlo, proto každou houbu před vařením ochutnejte špičkou jazyka – hořkost se projeví okamžitě. A poslední pravidlo: nesbírejte do igelitových tašek. Houby se v nich zapaří a zničí. Používejte prodyšný košík nebo látkovou tašku.

Základem je houby nejprve důkladně očistit a zbavit jehličí a hlíny. Poté je nakrájejte na přiměřené kusy – příliš velké kusy se v jádru neprovaří. Vařte v dostatečném množství vody nebo vývaru, aby se houby mohly volně pohybovat. Během varu je občas promíchejte. U rizikových druhů vařte vždy minimálně 20 minut od bodu varu, u některých dokonce 30–40 minut. Teprve poté je možné je dále upravovat – dusit, smažit nebo přidávat do omáček. Nikdy nepodléhejte dojmu, že houby změnily barvu nebo změknuly, a proto už jsou bezpečné. Rozklad toxinů je závislý na čase a teplotě, ne na vzhledu.

Domácí zpracování začněte co nejdříve. Hřib smrkový se hodí k sušení, ale i k přímé konzumaci. Klobouk nakrájejte na plátky silné asi půl centimetru, třeň zbavte zeminy a nakrájejte podélně. Sušte v tenké vrstvě při teplotě do 50 °C, dokud nejsou plátky suché jako papír. Usušené houby skladujte ve vzduchotěsné nádobě na tmavém a suchém místě. Čerstvé houby vydrží v chladničce maximálně dva dny. Před vařením je vždy krátce povařte a vodu slijte, tím odstraníte případné těžké kovy. Nikdy nepoužívejte houby, které jste si nejste na sto procent jisti.

Hřib smrkový poznáte podle klobouku, který je v mládí polokulovitý, později plošší, barvy od šedohnědé po tmavě hnědou, často s fialovým nádechem. Rourky jsou nejdříve bělavé, pak žlutozelené, na řezu nemodrají. Třeň je masivní, světlý, s jemnou síťkou, která je v horní části výraznější. Dužnina je bílá, na řezu se nemění. Zaměnit ho lze s hřibem hnědým, který má tmavší klobouk a modrající rourky, nebo s hřibem kovářem, jenž modrá na řezu. Oba jsou jedlé, ale pro začátečníka je jistota důležitá: pokud rourky modrají, nejde o hřib smrkový.

Záměna, která se nevyplácí Největší nebezpečí spočívá v záměně s jedlými druhy. Mladé plodnice muchomůrky tygrované mohou připomínat žampiony, zejména pokud déšť smyje bílé šupinky z klobouku. Další riziko je záměna s muchomůrkou šedivkou, která je sice jedlá, ale jen po důkladné tepelné úpravě a nikdy se nesmí konzumovat syrová. Muchomůrka tygrovaná se také podobá některým druhům holubinek nebo křemenáčů, pokud si člověk nevšimne hlízy a prstenu. Typickou chybou je spoléhat se pouze na barvu klobouku a ignorovat znaky na třeni a v zemi.

Jak sbírat, aby koš vydržel a les zůstal Sbírejte pouze plodnice, které jsou pevné a mladé. Staré, rozměklé nebo plesnivé nechte v lese – nejsou k jídlu a jejich sběr ničí podhoubí. Hřib smrkový se nejlépe vyjímá z půdy opatrným vytočením, případně odříznutím u země. Nikdy ho netrhejte násilím, abyste nepoškodili mycelium. Do koše ho ukládejte kloboukem dolů, aby se nepolámal. Na místě očistěte klobouk od jehličí a hlíny, domů tak přinesete méně nepořádku. Pokud najdete jednu plodnici, rozhlédněte se – hřiby často rostou ve skupinách, ale nikdy neničte mech kvůli hledání dalších.

Hřib smrkový roste od června do října, s vrcholem v srpnu a září. Vázaný je na smrky, ale najdete ho i pod buky, jedlemi nebo v jejich smíšených porostech. Klíčové je stáří lesa: nejlepší jsou porosty mezi 30 a 70 lety, kde je dost světla a mechu. Vyhněte se holinám a naopak příliš zapojeným tmavým mlazinám, kde půda zůstává vlhká a studená. Hledejte v místech, kde se drží vlhkost – okraje cest, příkopy, mechové polštáře, severovýchodní svahy.

Domů noste jen houby, které jste si na místě sami bezpečně určili. Už v lese je očistěte a prohlédněte, abyste doma nemuseli řešit, co vlastně máte. Pokud později vznikne pochybnost, celý obsah košíku vyhoďte, ne jen jednu houbu. Zbytky se mohou dotýkat ostatních a kontaminovat je. A kdyby se po jídle objevily nevolnost, zvracení, průjem nebo rozmazané vidění, nečekejte, až to přejde – vyhledejte lékařskou pomoc a vezměte s sebou zbytek jídla i hub.

Dalším častým omylem je sběr do igelitových tašek. Houby v nich rychle zvlhnou, zapaří se a začnou hnít. Do lesa proto noste prodyšný košík nebo plátěnou tašku. Nikdy také neničte staré nebo červivé plodnice, které už nejdou k jídlu. Nejsou odpad, ale zdroj výživy pro podhoubí i pro další organismy v lese. Když je rozšlápnete, jen tím urychlíte rozpad mycelia.