5 her, které zabaví děti 3–6 let venku bez dohledu hraček

Během jízdy držte miminko na klíně nebo v nosítku. Většina vlaků nemá místo, kde by šlo bezpečně položit miminko na sedadlo, a přebalovací pult je jen v některých soupravách. Na přebalení stačí klidné místo na sedadle s podložkou, případně prostor u dveří, kde nikoho neblokujete. Pokud miminko pláče, nechoďte s ním do jídelního vozu, kde je hluk a provoz; lepší je předsíň u nástupních dveří, kde je klid a dá se tam i postavit.

Stavebnicové kostky patří k nejlepším hračkám pro předškolní děti, protože nutí ruce pracovat a hlavu přemýšlet zároveň. Jenže mnoho dospělých je používá tak, že z aktivity zmizí přesně to, co na ní má být cenné. Dítě pak staví podle pokynů, ale nic se . Tady je návod, jak kostky využít tak, aby hra opravdu rozvíjela.

Největší chybou je brát si s sebou kočárek do plného vlaku. Pokud ho potřebujete, ověřte předem, jestli je ve spoji prostor pro kočárky, a nastupte jako první. U vlaků s nástupním prostorem bez schodů je to výrazně jednodušší. Když si nejste jistí, zvolte spoj s delší dobou na přestup a s menším počtem cestujících.

Zvolte klidné období bez velkých změn — stěhování, nástup do jeslí nebo nemoc nejsou vhodné. Postavte nočník do koupelny nebo na místo, kam dítě běžně chodí, ne do temného kouta. Nechte ho, ať si na něj sedne oblečené, klidně i s hračkou. První dny jde jen o seznámení, ne o výsledek. Potom zkuste posadit dítě ráno po probuzení a po každém jídle — to jsou chvíle, kdy reflex na vyprazdňování funguje nejsilněji. Vždycky buďte poblíž, ale nechte dítěti soukromí. Pokud nic neudělá, řekněte „nevadí" a jděte pryč. Žádné sezení násilím.

Na závěr dne zkuste „naslouchání". Sedněte si na dvě minuty a každý řekne, co slyšel – ptáka, auto, vítr. U tříletých to bude krátké, u šestiletých delší. Nikdy dítě nenutte, aby vydrželo sedět, když nechce. Hra má bavit, ne být trestem. Pokud se nedaří, změňte aktivitu, ne dítě. A pamatujte: nejlepší venkovní hra je ta, kterou děti můžou kdykoliv samy zopakovat.

Dobrou volbou jsou také hračky na tahání a zvukové válečky, které se kutálejí. Nejsou „didaktické" v tom školním smyslu, ale učí příčinu a následek: když zatáhnu, jede to; když pustím, spadne to. Přesně tento typ zkušenosti dvouleté děti potřebují nejvíc.

Ať zvolíte cokoli, nejde o soutěž. Někdy je císařský řez nejlepší možností, jindy je přirozený porod reálný a bezpečný. Rozhodujte se na základě konkrétních informací od svého lékaře a vlastních preferencí, ne na základě tlaku okolí. Pokud si nejste jistá, vyžádejte si druhý názor. Chybou není změnit názor, chybou je nechat se do něčeho dotlačit bez vysvětlení.

Pohybové hry, které zvládnou i tříletí Začněte hrami bez pravidel složitých na zapamatování. Na honěnou stačí určit hranice – třeba strom a lavičku. U tříletých se vyplatí hrát na dvě kola a pak dělat přestávku, jinak se přetáhnou a začnou se vztekávat. Další možností je „čáp" – děti chodí po vyznačené čáře a zvedají kolena. Pomozte jim tím, že čáru uděláte křídou nebo provazem. Typická chyba rodičů je nechat děti běhat bez pití a bez stínu. V horku stačí dvacet minut a dítě je unavené a uplakané.

Skvělá je také hra „na barvy". Dospělý zavolá barvu a děti se musí dotknout něčeho v okolí, co ji má. Pro tříleté používejte jen základní barvy a buďte trpěliví, když si pletou odstíny. U starších přidejte časový limit nebo počet předmětů. Pozor na to, aby se děti nepřetahovaly o stejný předmět – dopředu řekněte, že se může dotknout i stejného stromu více dětí.

Pětileté a šestileté děti zvládnou i jednoduché „zahradničení" – dostanou vlastní květináč, hlínu a semínka. Učí se trpělivosti a zodpovědnosti. Chyba je dávat jim rovnou velký záhon, kde se rychle ztratí. Stačí malý prostor a jasný úkol: zalévat každé ráno. Pokud jde o hmyz, učte děti pozorovat, ne chytat. Berušku na ruce nechte chvíli a pak ji položte na list.

Venkovní hry pro děti od tří do šesti let nemusí být složité ani drahé. V tomto věku děti nejvíc baví jednoduchá pravidla, pohyb a možnost něco objevovat. Stačí jim dát prostor, pár pomůcek a jasný rámec. Následujících patnáct aktivit zvládnete na zahradě, na dvoře i na hřišti. Důležité je přizpůsobit náročnost věku a vždy mít u menších dětí dohled.

Klidové aktivity pro unavené odpoledne Ne vždy musí jít o pohyb. Připravte „obrázkovou stezku" – na cestu položte listy, kameny a šišky a dítě je má přeskočit nebo oběhnout. Pro starší děti vytvořte jednoduchou mapu zahrady se třemi zastávkami. Kreslete společně a nechte dítě, ať rozhoduje o pořadí. Vyhněte se tomu, abyste mu mapu diktovali – ztratí zájem.