4 zásady, jak se neztratit v mlze a nezvlhnout na hřebeni

Pro pěší túru na jeden den je ideální trasa z Červenohorského sedla na Vřesovou studánku a zpět přes Keprník. Zvládne ji i průměrný turista za šest až sedm hodin. Pro náročnější variantu jděte z Ramzové na Šerák a pokračujte na Keprník, odkud sejdete do Jeseníku. Na kole si dejte pozor na značení — některé lesní cesty jsou v sezóně uzavřené kvůli těžbě. Vždy si ověřte aktuální stav na informačních tabulích v terénu, ne podle starých map v telefonu.

Všímejte si také odvětrání zad. Síťovaná záda s pevnou distancí od těla snižují pocení, ale u těžších batohů mohou snižovat stabilitu. Pěnová záda lépe drží tvar, ale více hřejí. Pro celodenní nošení v teplejším počasí se vyplatí kombinace prodyšné výztuhy a bočních kompresních popruhů, kterými stáhnete objem, když nenesete plnou zátěž. Kompresní popruhy na bocích a na víku nejsou zbytečnost – omezují pohupování nákladu a tím šetří ramena.

Membrána sama o sobě nefunguje, pokud ji podceněním vrstvení zničíte. Pod bundou noste funkční prádlo, které odvádí vlhkost, a střední vrstvu z materiálu, který hřeje i ve vlhku. Bavlněné tričko je nejčastější chyba. Nasákne potem, membrána se ucpe a přestane dýchat. Stejně důležité je praní. Nikdy nepoužívejte aviváž ani běžný prací prášek s enzymy. Ty ucpou póry membrány. Perte v tekutém prostředku pro funkční materiály, bez aviváže, při nízké teplotě a bez ždímání. Poté bundu dvakrát až třikrát propláchněte a nechte volně uschnout. Teplo z žehličky nebo sušičky membránu trvale poškodí.

Na ruce a hlavu se zapomíná nejčastěji. Čepice a rukavice váží málo, ale bez nich tělo ztrácí teplo velmi rychle. Náhradní rukavice a suché ponožky v batohu nejsou zbytečnost — mokré prsty a mokré nohy vedou k prochladnutí nejrychleji. Pozor také na příliš mnoho vrstev na startu: když vyrazíte v tom, v čem chcete dojít, po prvním kopci se zpotíte a zbytek dne strávíte v mokrém oblečení. Začněte s lehčí vrstvou a přidávejte podle potřeby.

Suchý pramen je signál, ne konec. Kdo začne měřit, oddělí pitnou vodu od užitkové, zachytí déšť a zlepší půdu, ten obvykle zjistí, že mu chybí méně, než se na první pohled zdálo. Chybou je spoléhat na jediný zdroj a utrácet za vybavení dřív, než znáte skutečnou spotřebu.

Poslední zásada se týká rozhodování. Pokud mlha zhoustne natolik, že nevidíte na deset metrů, a k tomu fouká, je čas se otočit. Hrdinství v horách nefunguje. Cílem není zdolat hřeben za každou cenu, ale vrátit se dolů v celku. Zapisujte si časy a místa, kde jste se rozhodli změnit plán. Pomůže vám to při zpětné kontrole a hlavně vás to naučí lépe odhadnout, kdy je mlha jen nepříjemná a kdy už nebezpečná.

První věc, kterou je potřeba udělat ještě před výstupem, je zjistit, kde přesně mlha vzniká. Nejde o obecnou předpověď, ale o konkrétní údolí a svahy. Pokud máte možnost, sledujte webkamery nebo se zeptejte lidí, kteří se v oblasti pohybovali před vámi. Zjistěte, zda mlha leží jen v údolí, nebo zda sahá až nad hřeben. Rozdíl je zásadní: v jednom případě vám stačí vystoupat výš, ve druhém na vás čeká mléko od prvního kroku.

Když už jste uvnitř: orientace a tempo Jakmile jste v mlze, přestanou fungovat dálkové orientační body. Spoléhat na to, že „nějak trefíte cestu", je nejčastější fatální chyba. Místo toho si hlídejte azimut a vzdálenost pomocí mapy a buzoly. GPS může selhat na vybité baterii nebo v mokrém prostředí, proto ji berte jen jako doplněk. Tempo zpomalte na polovinu. Každých deset minut se zastavte, otočte se a zapamatujte si, jak vypadá cesta zpět. V mlze se totiž krajina mění k nepoznání a zpáteční cesta bývá obtížnější než výstup.

Mlha a rosa na hřebeni nejsou jen estetický problém. Snižují viditelnost, podchlazují tělo a mění terén v kluzký povrch, kde každý krok může skončit pádem. Rozdíl mezi pohodovým přechodem a nouzovým bivakem často spočívá v tom, jak rychle dokážete reagovat na změnu počasí. Následující zásady vycházejí z chyb, které se v horách opakují pořád dokola.

Další častá chyba je podcenění oblečení. V mlze bývá vlhko a chladno i v létě. Vrstva, která vás hřeje v údolí, může být na hřebeni mokrá od rosy a potu. Základem je funkční spodní vrstva, která nevsakuje, a svrchní vrstva, která chrání před větrem a deštěm. Vyhněte se bavlně, ta po navlhnutí chladí. Nezapomeňte na čelovku, i když plánujete návrat za světla. V mlze se stmívá dřív, než si myslíte.

Rosa a mokrá tráva jsou zrádné v tom, že nasáknou boty i ponožky během chvíle. Promočené nohy rychle prochladnou a vznikají puchýře. Řešením nejsou nepromokavé návleky, které se v hustém porostu trhají, ale správná obuv s membránou a kvalitní ponožky, které odvádějí vlhkost. Noste s sebou náhradní ponožky v nepromokavém obalu. Pokud už máte boty mokré, nezastavujte na dlouho. Pohyb vás zahřeje, ale jakmile se zastavíte, začne chlad rychle stoupat.