Co se stane, když povrch stolu zvolíte podle jídla

Lavice přisunutá ke zdi místo židle vypadá jako elegantní řešení pro malé jídelny, kanceláře nebo dětské pokoje. Reálně ušetří jen to, co by jinak zabrala židle při posunu od stolu. Židle potřebuje ke svému pohodlnému používání asi 60–70 cm za hranou desky stolu, aby se dalo vstát a posunout se. Lavice u zdi tuto hloubku nepotřebuje, protože se na ni nastupuje z boku. Úspora je tedy přibližně 50–60 cm v hloubce místnosti. Šířka lavice se ale počítá podle počtu sedících: na jednoho člověka potřebujete asi 55–60 cm délky, takže lavice pro tři osoby zabere 170–180 cm podél stěny. To není málo a v úzké místnosti může být právě délka limitujícím faktorem.

Úložný prostor v lavici u stolu se během školního roku změní v černou díru. Vrství se tam učebnice, sešity, svačina, sluchátka a papíry, které už nikdo nepotřebuje. Přitom stačí pár pravidel, aby se do stejného prostoru vešlo víc věcí a člověk je našel bez vytahování celého obsahu na podlahu.

Kdy je lavice praktická a kdy začne překážet Lavice u zdi funguje dobře tam, kde se u stolu sedí krátce a nepravidelně: v předsíni na obouvání, v kuchyni na snídani, v dílně. Také v dětském pokoji, kde dítě u stolu kreslí a často vstává. Naopak u jídelního stolu, kde se schází celá rodina na delší večeři, je lavice problém. Prostřední sedící nemůže vstát, aniž by ostatní nevstali nebo se nepřesunuli. To je nejčastější stížnost, kterou majitelé lavic u zdi mají. Řešením je buď krátká lavice pro dvě osoby, nebo lavice s výklopným sedákem, pod kterým je úložný prostor — pak se dá vstát i ze středu.

Druhý problém je opěradlo. Lavice bez opěradla vypadá dobře, ale po jídle u ní nikdo nevydrží sedět. Pokud chcete, aby se u stolu dalo i pracovat nebo si povídat, opěradlo potřebujete. Musí být nakloněné dozadu o 10 až 15 stupňů a jeho spodní hrana má být 20 až 25 cm nad sedákem. Rovné opěradlo z fošny je jen dekorace. Stejně tak je chyba dát lavici příliš blízko stěny – pokud mezi opěradlem a zdí nezůstane aspoň 5 cm, nedá se za ní uklidit a vlhkost ze zdi jde do dřeva.

Než lavici vyrobíte nebo koupíte, změřte si dvě věci. První je výška sedáku: u jídelního stolu se standardní výškou desky 75 cm má být sedák 45–48 cm vysoko. U pracovního stolu s deskou 72–75 cm je to stejné. Druhá je hloubka sedáku: 35–40 cm je pro většinu dospělých pohodlné, u dětí volte 30–35 cm podle výšky. Hlubší sedák tlačí do podkolenní jamky a nutí sedět na okraji. Pokud lavici stavíte na míru, počítejte s tím, že deska stolu musí být od zdi vzdálená alespoň 5 cm kvůli větrání a čištění.

Nejčastější chyba je spoléhat na to, že si člověk zvykne. Za týden si zvykne, za měsíc přestane dávat pozor a za dva měsíce má stůl oštípanou hranu. Stejně časté je podceňování síly průvanu. Otevřené okno v protější místnosti dokáže křídlo rozhoupat tak, že se zastaví až o nábytek. Pokud se dveře samy zavírají, je na místě seřídit závěsy nebo doplnit zavírač s pomalým doběhem.

Praktický tip: postavte lavici na nohy, ne na pevnou podnož po celé délce. Pevná podnož znemožní vytírání pod lavicí a zachytává drobky. Nohy umístěte tak, aby nepřekážely při sedání z boku. Pokud je lavice u zdi v pronajatém bytě, použijte místo vrtání do zdi samonosnou konstrukci s nohami, kterou při stěhování odvezete. A poslední věc: změřte si, jestli se do místnosti vejde i jiný nábytek. Lavice u zdi ušetří hloubku, ale zabere víc místa na délku, což se v malé místnosti často přehlédne.

Co dělat s věcmi, které na stole skončily omyl

Další nevýhodou je ergonomie. Židle má opěradlo a umožňuje měnit polohu. Lavice bez opěradla nutí sedět vzpřímeně celou dobu a po půl hodině bolí záda. Pokud chcete lavici používat delší dobu, přidejte k ní opěradlo připevněné ke zdi nebo k bočnici. Opěradlo má být v úrovni beder, tedy asi 20–25 cm nad sedákem. Také područky se u lavice řeší obtížně, protože překážejí při nastupování z boku. Počítejte s tím, že lavice se nevejde pod stůl tak hluboko jako židle, takže deska stolu musí být od zdi dál, než byste čekali.

Druhá častá chyba je podcenit hrany a spáry. Většina poškození nevznikne uprostřed desky, ale na okraji, kde se odlupuje hrana nebo kde zatéká voda. Pokud stůl skládáte, kontrolujte, zda mechanismus nechává spáru, do které se dostane drobek a vlhkost. U jídelních stolů, které se denně roztahují, je proto lepší volit povrch, který se dá lokálně opravit, než ten, u kterého oprava znamená výměnu celé desky.

Praktický postup je jednoduchý. Napište si tři nejhorší věci, které se u vašeho stolu mohou stát, a podle nich vyberte povrch. Když je to horký hrnec, hledejte podložku a materiál, který teplo snese. Když je to voda a víno, hledejte uzavřený povrch. Když je to kreslení dětí, hledejte něco, co se dá přebrousit a znovu ošetřit. Teprve potom řešte barvu a styl. Stůl, který vydrží váš běžný den, bude vypadat dobře i po letech.