Dřevo, kompozit, dlažba: co vydrží slunce a déšť
Kotvy a patky: co skutečně drž
U terasy samotné hraje roli spád dlažby. Voda musí odtékat směrem od domu, obvykle jedno až dvě procenta. Když dlažba sedí vodorovně nebo je spád obrácený, voda z okapu se na ní drží a vsakuje do spár. Pomůže i to, když jsou spáry vyplněné vodopropustným materiálem a podklad je zhutněný štěrk, ne beton. Betonová mazanina vodu zadrží a při mrazu popraská.
Na co si dát pozor: zástěny z tenké fólie se při větru rozvlní a samy vyrábějí hluk i průvan. Pevné látky musí být uchyceny tak, aby se nerozkmitaly. Také si všimněte, jestli vítr neobtéká pergolu po straně a nevrací se zpět. Pomůže prodloužit boční stěnu o půl metru nebo přidat rohovou clonu. Nikdy nezakrývejte odtokové otvory ve střeše – ucpaný odtok znamená, že se voda po dešti hromadí a odkapává na sezení.
Před samotným ukotvením zkontrolujte, zda je pergola sestavená do pravého úhlu a zda všechny spoje sedí. Když ji přikotvíte křivou, vznikne pnutí, které při poryvu větru praskne. Šrouby a matice utahujte postupně a křížem, aby se konstrukce nezkroutila. Po instalaci proveďte zkoušku – zatlačte do rohu pergoly rukou a sledujte, zda se některá noha nezvedá. Pokud ano, kotva nedrží.
Co dělá kompozit a co dlažba Kompozitní prkna (směs dřeva a polymeru) jsou vůči vodě odolnější, ale trpí teplem. Na přímém slunci se rozehřejí tak, že se po nich nedá chodit bosky, a některé levnější typy se mohou prohnout nebo zdeformovat. UV záření způsobuje blednutí barvy, i když pomaleji než u dřeva. Déšť kompozitu nevadí, ale pokud je podklad špatně odvodněný, voda zůstává v dutinách a může způsobit kluzkost. Při pokládce počítejte s dilatačními spárami po obvodu a používejte distanční podložky. Chyba: pevné přišroubování bez vůle – materiál nemá kam se roztáhnout a vlní se.
Pro praxi platí: dřevo je příjemné na bosou nohu, ale chce údržbu. Kompozit vydrží víc, ale pozor na horko a dilatace. Dlažba je nejtrvanlivější, ale klouže a bývá studená. V dešti se každý materiál chová jinak – dřevo klouže méně než hladká dlažba, kompozit může klouzat po mokrém filmu. Na slunci dřevo bledne, kompozit se zahřívá, dlažba drží teplotu. Před pokládkou zvažte orientaci terasy vůči slunci a větru. Na jižní stranu bez zástěny se horký kompozit nehodí. Na severní stranu, kde je pořád vlhko, zase dřevo rychleji chytá plíseň.
Pokud chcete terasu používat i v mrazu, počítejte s delším nahříváním. Kamenná nebo betonová podlaha akumuluje chlad a trvá hodiny, než se prostor ohřeje. Pomůže koberec z venkovního materiálu a zástěna proti větru. Naopak nepomůže, když topidlo postavíte přímo na dřevěnou palubu – odstup alespoň metr a podložka, jinak vám dřevo pod ním ztmavne a popraská.
Venkovní podlaha na terase čelí dvěma živlům současně: vodě a UV záření. Každý materiál na ně reaguje jinak a chyby se projeví až po sezónách. Pojďme se podívat, co se děje s prkny, kompozitem a dlažbou, když na ně praží slunce a prší.
Dlažba (betonová, keramická, kamenná) je vůči vodě i slunci nejstabilnější. Nemění objem, nebledne, nenasákne. Déšť ji však činí kluzkou, zvláště pokud je hladká a nemá protiskluzovou úpravu. UV záření barvu nemění, ale některé betonové dlaždice mohou časem získat mapy od vápenného výkvětu. Voda vniká do spár, a pokud podklad promrzá, dlažba se může zvednout. Řešení: spáry vyspravujte pružnou spárovací hmotou a podklad dělejte s drenážní vrstvou. Chyba: dlažba položená na písek bez podsypu – po dešti se jednotlivé kusy rozkývají.
Dřevěná terasová prkna (nejčastěji smrk, modřín, teak nebo akát) mění vlhkostí objem. V dešti nasáknou a nabobtnají, na slunci vyschnou a smrští se. Výsledkem jsou spáry, které se zvětšují a zmenšují, a postupné praskání. UV záření navíc rozkládá lignin, takže dřevo šedne a ztrácí barvu. Bez ochrany se objeví plíseň a dřevokazné houby. Řešení: použijte prkna s komorovou úpravou nebo je natřete olejovým nátěrem alespoň dvakrát ročně. Mezi prkny nechte mezeru 4–6 mm, aby voda odtékala a dřevo mělo kam pracovat. Typická chyba: příliš malé mezery a nátěr jen na vrchní stranu. Voda se dostane do spár a dřevo shnije zespodu.
Ať zvolíte cokoli, dodržte rovinu s minimálním spádem 1–2 % pro odtok vody. Podklad musí být propustný nebo odvodněný. Mezi materiálem a obrubou nechte dilatační mezeru. Čistěte průběžně, protože listí a bláto zadržují vlhkost. Jednou za čas zkontrolujte spoje a šrouby. Právě tyto detaily rozhodnou, zda podlaha vydrží deset let, nebo se rozpadne po třech sezónách.