5 pravidel, jak sladit kapslový šatník s barvami

Využijte výšku, ne podla

Ochrana samotného truhlíku je stejně důležitá jako ochrana rostliny. Keramické a terakotové nádoby mohou prasknout, pokud v nich zůstane vlhká zemina. Plastové truhlíky jsou odolnější, ale i ty je vhodné obalit. Obalte je jutou, bublinkovou fólií nebo starou dekou a postavte na polystyrenovou desku, aby chlad nepronikal zdola. Kolem rostliny nasypejte vrstvu suchého listí nebo slámy, ale ne přímo na listy – pod krytem by se držela vlhkost a rostlina by začala hnít.

Během sběru si každou houbu prohlédněte zvlášť a nikdy nemíchejte neznámé kusy do jednoho sáčku s jistotou. Sbírejte do prodyšné nádoby, ne do igelitky. Doma houby znovu projděte za denního světla, přepulte každou z nich a zkontrolujte barvu dužiny i třeně. Druhy, které se lámou na vzduchu jinak než v lese, odložte. Zvlášť opatrní buďte u starých a přemrzlých plodnic, kde se i z jedlého druhu může stát něco jiného než jen jídlo.

Praktický tip: mnoho těchto domů je běžně obydlených nebo obsazených firmami, takže není možné vstupovat do pater bez pozvání. Omezte se na veřejně přístupné části, jako jsou průchody a vstupní haly, a respektujte provozní dobu. Pokud fotografujete, dávejte pozor na odlesky skla a na to, že protější budovy mohou být soukromé. Nejlepší světlo pro pozorování fasád je dopoledne, kdy slunce nesvítí přímo do oken a neoslňuje. Na závěr si projděte trasu ještě jednou v opačném směru. Uvidíte detaily, které vám při první cestě unikly.

Nové Město pražské není jen Václavské náměstí a Národní třída. Pro funkcionalistickou architekturu je klíčová oblast kolem dnešní ulice Politických vězňů, Opletalovy a Legerovy. Právě tady stojí stavby, které vznikaly ve dvacátých a třicátých letech minulého století a které se dochovaly v pozoruhodně autentické podobě. Pokud chcete tyto perly vidět bez zbytečných obcházek, začněte u stanice metra Muzeum a pokračujte směrem k Hlavnímu nádraží. Trasa je dlouhá přibližně dva kilometry a zvládnete ji pěšky za hodinu i s fotografováním.

Začněte od stropu. Horní část místnosti je nejvíc opomíjená. Police těsně pod stropem nad dveřmi, kuchyňskou linkou nebo postelí pojmou sezónní věci, kufry, krabice s dokumenty. Důležité je, aby police byly pevně ukotvené do nosné zdi, ne do sádrokartonu. Typická chyba: lidé dají těžké krabice na dlouhou poličku bez středové podpory a ta se po čase ohne. Řešení je krátká pole s podpěrou uprostřed nebo konzoly do zdi.

Potom přidejte dvě akcentní barvy. Ne pět. Dvě stačí. Mají se objevovat v menším množství — tričko, šála, kabelka, boty. Akcentní barva má ladit s vaší přirozenou barevností: lidé s teplým podtónem pleti snesou hořčicovou nebo cihlovou, lidé se studeným podtónem spíš smaragdovou nebo fialovou. Pokud si nejste jistí, držte akcenty ve stejné teplotě jako neutrály. Míchání teplých a studených odstínů v jedné paletě je nejčastější důvod, proč outfity působí neuspořádaně.

Palác, který dal této části jméno v názvu vašeho tématu, není jen jedna budova. Jde o soubor administrativních a obytných paláců, které vznikaly jako investice pojišťoven a bank. Při prohlídce se soustřeďte na vstupy. Funkcionalistické paláce mají často velkorysé lobby s mramorem, kovem a sklem. Pokud je budova přístupná, projděte se vestibulem a sledujte, jak je řešeno schodiště a výtah. Právě tady se nejlépe ukazuje, jak architekti přemýšleli o pohybu lidí. Naopak nečekejte, že uvidíte původní byty. Většina interiérů byla přestavěna a slouží kancelářím.

První zastávkou je bývalý dům herečky Emy Destinnové. Nejde o muzeum ani o turistickou atrakci, ale o běžný činžovní dům, na kterém je zajímavá především fasáda a způsob, jakým architekt pracoval s okny a balkony. Při prohlídce se vyplatí sledovat, jak je stavba osazena do uliční čáry. Typická chyba je dívat se jen na průčelí a ignorovat dvorní trakty. Právě ty často prozradí víc o původním uspořádání bytů a o tom, jak se funkcionalisté snažili dostat světlo do každé místnosti.

Jak číst funkcionalistickou fasádu U funkcionalismu platí, že méně znamená více, ale zároveň že každý detail má svůj důvod. Když stojíte před domem, všímejte si tří věcí: rytmu oken, plochy bez ozdob a materiálu. Pokud je fasáda hladká a okna tvoří pravidelnou mřížku, pravděpodobně jde o funkcionalistickou stavbu. Naopak pokud vidíte štuky, oblouky a dekorace, stavba patří k jinému slohu. Další častá chyba je zaměňovat funkcionalismus s kubismem. Kubismus pracuje s hranoly a šikmými plochami, funkcionalismus s jednoduchými kvádry a přiznanou konstrukcí. Když si to uvědomíte, přestanete si plést i jednotlivé domy mezi sebou.