Špatně zvolená látka na míru, která zničí celý efekt

Ubrus patří mezi textilie, které se používají téměř denně, a přitom se jim dostává jen minimální péče. Většina lidí pere ubrusy společně s ručníky, suší je na přímém slunci a žehlí až ve chvíli, kdy už je tkanina ztvrdlá a zmačkaná. Výsledek bývá stejný: ubrus ztratí barvu, srazí se nebo se na něm objeví skvrny, které nejdou odstranit. Přitom stačí dodržet několik zásad, které prodlouží životnost látky a ušetří čas i peníze.

Nejčastější chybou, které se lidé dopouštějí, je že ubrus nechají špinavý delší dobu. Skvrny od červeného vína, mastnoty nebo kávy se po zaschnutí fixují a jejich odstranění pak vyžaduje chemické prostředky, které tkaninu poškozují. Pokud nemůžete ubrus vyprat hned, vypláchněte skvrnu studenou vodou a nechte látku oschnout. Při praní pak použijte prací prostředek s enzymy, které si poradí s organickými skvrnami. Tímto postupem si ubrus udrží původní vzhled a barvy, a vy se vyhnete zbytečnému předčasnému nákupu nového.

Nejčastější chybou je skladování ubrusů v igelitových obalech, kde se drží vlhkost a vznikají plísně. Stejně problematické je i dlouhodobé nechávání ubrusu na stole – i zdánlivě čistý povrch může obsahovat zbytky jídla, které přitahují škůdce. Pokud víte, že ubrus nepoužijete déle než tři měsíce, před uložením ho vždy vyperte a vyžehlete. Tím zajistíte, že při příštím slavnostním prostírání bude vypadat jako nový a nezanechá ve vás ani špetku rozpaků.

Nezapomeňte na údržbu. Dětské povlečení perte na teplotu aspoň 60 °C, aby se odstranily bakterie a roztoči. Před prvním použitím ho vyperte, aby se odstranily zbytky barev a chemikálií. Pokud kupujete bílé povlečení se vzorem, zkontrolujte, zda je vzor na rubové straně – pokud ano, při praní se rychle vypere. A pozor na aviváž: nadměrné používání snižuje savost bavlny a na citlivé pokožce může dráždit. Místo toho zkuste do posledního máchání přidat trochu octa – změkčí tkaninu a odstraní zbytky pracího prostředku.

Po vyprání přichází na řadu sušení. Většinu ubrusů lze sušit v sušičce, ale jen tehdy, pokud to výrobce výslovně povoluje. Levnější bavlna se může srazit, a proto je bezpečnější sušit ubrus rozložený na šňůře. Nikdy nevěšte těžký mokrý ubrus za jeden roh – látka se vytáhne a už se nevrátí do původního tvaru. Ideální je přeložit ho napůl a pověsit přes šňůru, případně ho sušit naplocho na sušáku. Pokud ubrus sundáte mírně vlhký, usnadníte si žehlení.

Ubrus je častým svědkem rodinných oslav i všedních večeří, a právě proto si zaslouží odpovídající péči. Správná údržba přitom nezačíná až u žehličky, ale mnohem dříve – už při výběru materiálu a prvním použití. Než ubrus vůbec poprvé použijete, měli byste ho vyprat. Tím se odstraní apretura, která sice dodává látce lesk a tuhost, ale zároveň způsobuje, že se na ni snadněji zachytí skvrny. Mnoho lidí tuto fázi přeskočí a pak se diví, že se jim na novém ubrusu objeví nevzhledné mapy po první sklence vína.

Žehlení je u ubrusů činnost, kterou nelze odbýt. Vysoká teplota žehličky a pára pomohou odstranit i ty nejodolnější záhyby, ale pozor na materiál. U bavlny a lnu můžete žehlit za vysoké teploty, u směsových tkanin raději snižte teplotu a používejte ochrannou vrstvu. Pokud má ubrus výšivku nebo aplikace, žehlete rubovou stranou, abyste je nezničili. Po vyžehlení nechte ubrus zcela vychladnout a teprve poté ho složte. Teplá látka by si udržela ohyby, které se později obtížně odstraňují.

Vzor a barva jsou důležité, ale ne tak, jak si myslíte. Dítě v předpubertálním věku rychle mění vkus – co se líbí v sedmi, je v devíti trapné. Řešením je koupit povlečení v neutrálním tónu (šeď, modrá, zelená, béžová) a doplnit ho povlečením s oblíbeným motivem, ale pouze na jednu sadu. Druhá sada by měla být jednobarevná, aby se dala libovolně kombinovat. Vyhnete se tak situaci, kdy dítě odmítá spát pod povlečením s princeznou, ale sada je skoro nová. Dejte přednost vzorům na bílém nebo pastelovém podkladu – lépe skryjí skvrny od mastnoty a dětských „uměleckých" pokusů.

Velikost je druhý klíčový bod. Dětská postel se obvykle dodává v rozměrech 90×200 cm, ale povlečení se prodává v různých formátech – 140×200, 160×220 nebo 200×220 cm. Než koupíte, změřte peřinu i polštář. Častá chyba je koupit povlečení, které je příliš velké, protože „dítě poroste". Naopak příliš malé povlečení se neustále shrnuje a dítě se v noci budí. Většina běžných povlečení má rozměr 140×200 cm na přikrývku, ale pro polštář je standardní rozměr 40×60 cm nebo 50×70 cm – vždy si to ověřte podle rozměrů polštáře, který doma máte.