Editing Kam s kostýmy, když je převlékací truhla plná

Na co si dát pozor: ostré předměty, jako jsou meče, hvězdy nebo kovové přezky, obalte do látky nebo dejte do samostatné krabice. Jinak během hledání roztrhnou vše ostatní. Také se vyhněte igelitovým pytlům, ve kterých se kostýmy dusí a získávají zatuchlý pach. Mnohem lepší jsou prodyšné bavlněné pytle nebo prostěradla. Pokud má truhla víko, které se nedá zajistit, položte na ni něco těžšího. Děti si jinak vlezou dovnitř a víko spadne.<br><br>Kde to funguje a kde <br><br>Začněte tím, že místo vyberete společně s dítětem. Musí být na cestě mezi postelí a dveřmi, ne za skříní ani pod oknem. Ideální je kousek volné stěny nebo podlaha vedle dveří, kam se vejde taška a malá přenosná krabice. Když dítě místo samo schválí, bude ho používat. Krabice nemusí být nová, stačí pevná krabice od bot nebo látkový vak, který se dá postavit. Důležité je, aby měla stálé místo a nepřekážela při otevírání dveří.<br><br>Místnost bez okna nemusí zůstat tmavá. Rozhoduje osvětlení, uspořádání nábytku a barvy povrchů. Nejdřív změřte, kolik světla do pokoje skutečně dopadá. Stačí mobil s aplikací pro měření osvětlenosti nebo levný luxmetr. Zjistíte, že i malý zdroj světla na špatném místě dělá víc škody než užitku. Cílem není mít v pokoji co nejvíc světla, ale rozložit ho tak, aby se v něm dalo číst, pracovat i odpočívat.<br><br>Jak truhlu uspořádat, aby vydržela sezónu Uvnitř truhly pomůže jednoduché rozdělení. Použijte látkové pytle nebo krabice bez víka, do kterých rozdělíte kostýmy podle typů: rytíři, zvířata, řemeslníci, strašidla. Na každý pytel napište fixem, co v něm je. Děti tak samy vidí, co si mohou vzít, a nemusí přehazovat celý obsah. Důležité je nechat mezi vrstvami trochu prostoru, aby se látky neumačkaly a nezačaly plesnivět. Pokud je truhla dřevěná a stojí v chladné místnosti, vložte na dno savý papír nebo starý ručník, který pohltí vlhkost.<br><br>Nejčastější chyba je ukládat všechno do jednoho šanonu bez dalšího systému. Za dva roky z toho vznikne neprostupná hmota. Místo toho zvolte řazení po rocích nebo po měsících. Do archivační krabice dejte jen to, co se vejde na výšku, tedy maximálně formát A3. Větší výkresy složte na polovinu, ale ne na čtyřikrát. Ohyby v rozích zničí papír i po letech. Mezi jednotlivé roky vložte barevný papír s popisem, ať nemusíte nic hledat.<br><br>Prostor pod postelí není sklad. Je to místo, kde se hromadí věci, které nikdo nechce řešit, a za rok jsou z nich kolonie prachu a plísní. Rozdíl mezi tím, co tam skutečně přežije, a tím, co tam jen zabírá místo, je v materiálu, vlhkosti a přístupu vzduchu. Než tam cokoli strčíš, polož si otázku, jestli bys to samé nechal ležet na zemi ve sklepě. Pokud ne, do postele to nepatří.<br><br>Po týdnu až dvou se z toho stane návyk. Dítě si začne tašku chystat samo, protože ví, že ráno bude klid. Vy nemusíte nic hledat a jen zkontrolujete, jestli stanoviště není zarostlé jinými věcmi. Jednou za čas je dobré místo vyluxovat a podívat se, co se tam zapomnělo. Když se stanoviště udrží prázdné a funkční, ranní hádky o zapomenutý sešit zmizí. Nejde o dokonalost, ale o to, že taška je tam, kde má být, a dítě ví, co si bere.<br><br>Základem je roztřídit kostýmy podle toho, jak často se používají. Ty, které se obléknou několikrát do roka při hrách na hrdiny, patří do truhly. Ty, které se použijí jednou za dva roky na karneval, patří jinam. Častá chyba je nechat v truhle všechno, protože se to tam vešlo. Truhla se pak stane skladištěm a děti přestanou převlékání bavit, protože nemůžou nic najít. Lehké látky, jako jsou šátky, zástěry nebo pláštěnky, skládejte naplocho. Těžké kusy, třeba kožené bundy nebo helmy, dejte na dno.<br><br>Až budete truhlu plnit, myslete na to, že slouží k hraní, ne k archivaci. Kostým, který si dítě neobleče, je jen látka zabírající místo. Nechte v truhle jen to, co se skutečně používá, a zbytek uložte jinam. Ušetříte místo, čas i nervy při každém hledání.<br><br>Postup je jednoduchý. Po večeři, když už je dítě unavené, ale ještě ne spící, si společně sednou k rozvrhu. Dítě nahlas řekne, co má druhý den. Vy jen položíte otázky: „Máš tam sešit na matematiku? A kde máš úkol?" Dítě samo vloží věci do tašky a tašku postaví na stanoviště. Penál zkontroluje tak, že ho otevře a podívá se, jestli funguje pero a je guma. Pokud něco chybí, zapíše se to na malý lístek, který se položí na tašku. Ráno už se jen lístek zkontroluje a odchází se.<br><br>Co patří na stanoviště a co rozhodně ne Na stanovišti mají být jen věci, které dítě ráno potřebuje s sebou. To znamená školní taška, v ní srovnané sešity a učebnice podle rozvrhu, penál, případně svačinový box a lahvička, pokud je dítě nosí zvlášť. Rozvrh je vhodné připevnit na zeď nebo na dveře přímo nad tašku, aby do něj dítě mohlo před spaním kouknout a zkontrolovat, co si má nachystat. Nepatří sem hračky, oblečení na převlečení ani věci, které se používají jen odpoledne. Čím méně předmětů, tím menší zmatek.